Publikace: Kdo nám chce zatrhnout TTIPec?

Přihlášení

Transparentní účet
Centrální facebookový profil KSČM
Petice proti cizím armádám a základnám na území ČR
Občanská poradna
Připojte se k nám
Komise žen ÚV KSČM
Mladí komunisté

KSČM v krajích

 

Anketa

test skryta anketa

1. tohle se mi libi   
2. nelibi   

Anketa

Volba předsedy

26%
Tristar   26%
23%
Maxipes   23%
23%
Danuška   23%
28%
Vojtěch   28%

Anketa

Volba předsedy

petr   
honza   
pepa   

RSDr. Karel Kuboš

rsdr. karel kuboš

Volební obvod číslo 67, Nový Jičín (Moravskoslezský kraj)


Narozen: 26. 10. 1947

Stav: ženatý (2 děti)

Zaměstnání: předseda KR KSČM

Bydliště: Nový Jičín


E-mail: ov.novyjicin@kscm.cz

 

Veřejné funkce:

Člen Zastupitelstva Moravskoslezského kraje

Předseda finančního výboru Zastupitelstva Moravskoslezského kraje

 

Ostatní aktivity:

Člen KSČM

 

více o mně
Více o mně

kliknutím zobrazíte moje volební priority
Kliknutím zobrazíte moje volební priority

Nedovolme, aby byli lidé hračkou v rukou podnikatelů

(4.9.2010)

Rozhovor s Karlem Kubošem, kandidátem KSČM pro volby do Senátu PČR ve volebním obvodu č. 67 (Nový Jičín).

 



Kandidujete v obvodě Nový Jičín. Co je jeho největším problémem?

Polistopadové změny přinesly velký útlum průmyslu – nákladní auta, vagony, to se všechno přestalo vyrábět, nebo nahradilo dovozem. Postihlo to celý okres i kraj a přineslo vysokou nezaměstnanost. I zemědělská výroba ztratila zázemí a lidé se z vesnic začali stěhovat pryč. K žádnému výraznému zlepšení přitom za dvacet let nedošlo. Nový Jičín má slušný sociálněekonomický potenciál, daný svou historií, ale ten není v současné době naprosto využit.

 

Váš pracovní život byl spojen s Tatrou Kopřivnice. Jak prožíváte její osud?

Nelehko. Byla to světová fabrika, která zaměstnávala čtrnáct tisíc lidí v Kopřivnici a pětadvacet tisíc lidí v celé republice. Všechny tyhle lidi problém postupného snižování výroby postihl. Vidím to tak, že od roku 1990 tu kdosi pracoval v zájmu velkých zahraničních firem, nikoli v zájmu občanů ČR a zaměstnanců českých podniků. Velké zahraniční firmy buď výroby u nás převzaly, jako v Mladé Boleslavi, anebo byla výroba u nás cíleně utlumena, aby ji mohly nahradit výrobky dovážené ze zahraničí – což postihlo právě Tatru, ovšem zdaleka nejen ji. V případě Tatry šlo i o trhy v Rusku nebo Číně, stačí se podívat, kdo tam Tatru nahradil, a pochopíte, v čím zájmu se tu pracovalo.

Bylo smutné sledovat, jak lidé ve vedení Tatry bez jakýchkoli skrupulí pracovali pro konkurenci a postupně likvidovali světovou značku.

Příčinou byla samozřejmě především špatná privatizace, kdy továrnu převzaly investiční fondy, které vůbec nevěděly, o čem výroba aut je. A následně jejich personální politika, když vybíraly lidi do čela firem, aniž by dotyční měli sebemenší orientaci v branži. Vůbec nechápali, že na každém technickém výrobku je potřeba neustále provádět vývoj, že taková továrna jako Tatra musí mít silný výzkum. Za minulého režimu ve vývoji a výzkumu dělalo v Tatře kolem tisíce lidí, a to z ní udělalo velkou firmu. Nové polistopadové vedení tyto výzkumníky propustilo jako první. Jak to tedy mohlo dopadnout?

Dnes se v Tatře vyrábí asi tisíc vozů ročně a americký majitel většiny akcií Tatry, kterému tam ovšem už nepatří nic, protože továrna je zastavena francouzskému konsorciu bank, nedávno přišel s projektem udělat z části továrny »interaktivní muzeum«. Co k tomu říct.

 

Tatru už asi nic nevzkřísí. Co ale nejvíc potřebuje Nový Jičín?

Náš okres akutně potřebuje dokončit dálniční síť. To znamená dálniční spojení na Polsko, koridor Gdaňsk-Ostrava-Terst. A také je potřeba propojit dálnici na slovenskou hranici, což souvisí s výstavbou automobilky Hyundai v Nošovicích, která je bezprostředně technologicky napojena na automobilku Kia v Žilině. Jestliže si denně tyto automobilky vyměňují agregáty, je potřeba odbočku dálnice bezpodmínečně postavit – Slovensko garantuje, že svou odbočku k hranici rovněž postaví. Stát má povinnost toto spojení zajistit, protože Hyundai dal velké úlevy a oni nyní garantují zaměstnanost pro 3000 lidí. Navíc chystají výstavbu motorárny a v souvislosti s montážním závodem v Nošovicích byla vytvořena řada, minimálně sedm až osm, dalších podniků, které dávají práci zhruba dalším deseti tisícům lidí.

 

Za svou volební prioritu jste si vytyčil zaměstnanost. Proč?

Vláda mluví neustále o škrtech a dokonce se pokouší z nich udělat téma i těchto senátních a komunálních voleb – pod heslem »nechte nás dodělat, co jsme začali«. Ale to je politika krátkozraká. Naším programem musí být program zaměstnanosti. Budou-li lidé bez práce, nebudou do státního rozpočtu nic odvádět a ten se tak nakonec může škrtnout celý. Samozřejmě zvýšit zaměstnanost není jednoduché a my komunisté máme ruce dost svázané. Přesto to téma musíme neustále vnášet do veřejné debaty. Nesmíme ty nezaměstnané opustit.

Mám zkušenost z kampaně, že lidé, kteří jsou nezaměstnaní, na nás reagují nejvíce agresivně. Házejí nás všechny politiky do jednoho pytle a mají pocit, že jsme je hodili přes palubu a jejich osud nám je lhostejný. To nemluvím o tom, že někteří lidé se nechali přesvědčit mediální masáží o tom, že jsou nezaměstnaní, protože tu levice nějak moc utrácela a pravicová vláda to teď zachraňuje! Nebo že je to jejich vina, že nemají práci, i když ji neustále hledají… Často je až nepochopitelné, jak moc se lidé nechali zmanipulovat. My se tím ovšem nesmíme nechat otrávit. Musíme se snažit za práci lidí bojovat. Ovšem ne za práci za poloviční mzdu, či na tři dny v týdnu, ne za práci na krátkodobé úvazky, ne za práci nechráněnou Zákoníkem práce. Zkrátka nesmíme připustit zaměstnanost za cenu toho, aby se člověk stal bezbrannou hračkou v rukou podnikatelů.

 

Dalším bodem, který jste zdůraznil ve svém programu, jsou protipovodňová opatření. Budeme schopni jednou zabránit podobným katastrofám, jako byla třeba ta nedávná v severních Čechách?

Musíme si říci otevřeně, že pokud bude docházet k takovým záplavám, jaké byly nedávno v severních Čechách nebo loni na Novojičínsku, tak s tím nic neuděláme. Při bleskových záplavách spadne naráz tak obrovské množství vody na jedno místo, že k vylití řek dojít zkrátka musí. Ale pokud jde o desetileté až stoleté vody – jakkoli se zdá, že tato označení postupně ztrácejí smysl – tak je spousta věcí, které by se proti nim měly udělat. Vždyť si vezměte, že za posledních dvacet let se nepostavila ani jedna vodní nádrž. Prvních deset porevolučních let se jen nadávalo, kolik se za komunistů postavilo zbytečných přehrad. Dnes už lidé spíše říkají: zaplaťbůh za přehrady a kaskády, protože bez nich by to při mnoha povodních v posledních letech dopadlo katastrofálně. Ale vytvořit nové vodní nádrže se nikdo neodvažuje. Jsou přitom taková místa, kde by se vybudovat mohly. Tím neříkám, že by se neměly také budovat poldry.

Ovšem s těmito velkými projekty bývá problém – připraví se na počítači krásný návrh, ale při vlastní realizaci se zjistí, že s tím nelze pohnout, protože je problém s výkupem soukromých pozemků. To je problém. Následky povodní jsme se už naučili řešit docela dobře, například u nás v povodí Odry se v tomto směru za poslední léta udělal kus práce, ale dlouhodobá strategie selhává. Také si myslím, že by stát měl mít větší zásobu prostředků pro aktuální okamžitou pomoc lidem, jež povodně zasáhly – pontony apod. Při posledních povodních v severních Čechách jsem měl pocit, že vláda dávala dohromady takové věci horko těžko.

 

Možná právě z pozice senátora byste mohl problém blokování důležitých staveb jednotlivci pomoci řešit.

Ano, v tom by Senát mohl pomoci. Ten problém se netýká jen protipovodňových opatření. Vezměte si případy, kdy jednotlivci dlouhá léta brání třeba výstavbě dálnic. Plzeňský okruh, dálnice před Hradcem… To je přeci nenormální situace. Lidé to sledují a mají z toho pocit, že vláda prostě zemi nevládne, když není schopna v zájmu obrovské většiny vyřešit problém obstrukce jednotlivce. To by mělo být řešeno zákonnou změnou a já bych ji v Senátu rád podpořil.

 

Ve vašem volebním programu je i ochrana seniorů…

Ano, zdá se mi, že se tímto problémem nikdo soustavně nezabývá. Myslím, že by stát měl například posoudit, zda by nemohl legislativně zajistit, aby důchodci měli městskou dopravu zdarma – protože mnohá města podobné výhody v nouzi ruší a snaží se zachránit rozpočty na úkor těchto sociálně nejzranitelnějších občanů. A je mnoho dalších věcí, které by se daly udělat: například připravit program, který by systematicky, zejména u starších osamělých mužů, předcházel bezdomovectví. Zdá se mi, že zejména na úrovni měst se řeší často věci zbytné, a tyto zásadní otázky péče o člověka se pomíjejí.

 

Autor: Jan Stern Zdroj: Haló noviny
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena