Publikace: Kdo nám chce zatrhnout TTIPec?

Přihlášení

Transparentní účet
Centrální facebookový profil KSČM
Petice proti cizím armádám a základnám na území ČR
Občanská poradna
Připojte se k nám
Komise žen ÚV KSČM
Mladí komunisté

Anketa

test skryta anketa

1. tohle se mi libi   
2. nelibi   

Anketa

Volba předsedy

30%
Tristar   30%
23%
Maxipes   23%
22%
Danuška   22%
24%
Vojtěch   24%

Anketa

Volba předsedy

petr   
honza   
pepa   

Materiály KSČM k reformě veřejných financí

Dolejš: Jak vyřešit rébus veřejných financí

(10.5.2010)

Základní otázkou veřejných financí dnes je, z čeho uhradit kvalitní chod veřejného sektoru a současně se vyhnout riziku kolapsu předluženého systému.

 



Pravice před volbami mobilizuje voliče varováním před důsledky více než bilionového veřejného dluhu (současný dluh znamená asi 120 tisíc Kč na občana ČR včetně kojenců) a požaduje podstatně omezit veřejné výdaje (minimálně o 100 miliard). Levice se takovému tlaku na redukci odpovědnosti státu brání, chce sociální systémy naopak zpevnit a situaci stabilizovat solidárnějším rozdělením nákladů. Obě strany se přitom navzájem označují za levicové bankrotáře a pravicové asociály.

 

Skloubit silnější sociální stát s podporou ekonomického rozvoje a zároveň s oddlužením není kvadratura kruhu. Tento složitý rébus veřejných financí musí ale mít konkrétně zbilancované řešení, kdy proti výdajům v jednotlivých letech musí stát příslušné zdroje a země současně neztratí schopnost dostát svým závazkům. Koncepční řešení znamená, že se nesnažíme jen odsunout problém do povolebního období, a že nám jde o takové nastavení veřejných financí, které by bylo udržitelné po delší dobu.

 

Toto řešení se skládá za prvé z ozdravných opatření ve struktuře veřejných financí, za druhé ze zvýšení udržitelného ekonomického růstu a za třetí z efektivního čerpání evropských fondů. Zatím nelze u nás mluvit o dluhové pasti (v ČR se podíl dluhu na HDP blíží 40 %, řada zemí dosahuje 100 % a více, Řecko dokonce 115 %). Hrozba rozvratu by vznikla, kdyby pokračovalo vysoké tempo zadlužování. Pravděpodobná by pak byla silná devalvace naší měny nebo podobné dramatické řešení. Snižování deficitů je proto nutné, aby se předešlo takovým důsledkům, ale mělo by být postupné.

 

Za loňský rok dosáhl nakonec celkový deficit veřejných financí 218 miliard korun, což je 5,9 % HDP. Tento deficit zahrnuje jak deficit státního rozpočtu (192 mld. Kč), tak i územních rozpočtů (26 mld. Kč). Navíc jsou tu schodky veřejného zdravotního a penzijního pojištění. EU i OECD mají za reálné snížení rozpočtového schodku v ČR na 3 % HDP do roku 2013. To by znamenalo snížit deficit asi o 100 mld. Kč. Ani KSČM to neodmítá, má to ale za ambiciózní cíl, který může být naplněn jen za určitých podmínek.

 

Neměly by rozhodovat netrpělivé snahy přejít na euro už v letech 2014-2015. Nejde ani o to, že se jedná o jednu z pěti tzv. nepřekročitelných podmínek vládnutí ČSSD. Rozhodující musí být vyhnout se hospodářským a sociálním nestabilitám. Z tohoto pohledu nejsou jednotlivá čísla  Konvergenčního programu ČR, přijatá vládou v lednu 2010, nedotknutelná.

 

Pokud jde o ozdravění struktury veřejných financí, jde o kombinaci opatření na straně příjmů a na straně výdajů. EU i OECD doporučují primárně ozdravit veřejné finance v oblasti výdajů, protože mají škrty výdajů za administrativně snazší a možnosti zvyšování inkasa daní omezené dosud nízkým růstem. Připouští se ale, že ČR je už pod průměrem OECD, pokud jde o majetkové daně, dokonce i pokud jde o daně korporátní. Do daňových opatření se ale české pravici nechce. Proti zrušení rovné daně vystupuje především TOP 09 a Věci veřejné, ODS taktizuje a nechce přiznat chybu své daňové politiky.

 

KSČM je pro opětovné zvýšení daňové kvóty (podíl inkasa daní na HDP) a razantnější daňovou progresi. Výnos z vyšších sazeb daně z příjmu ale souvisí s mírou oživení ekonomiky a také s účinností vymáhání daní a opatření proti daňovým únikům. Při růstu HDP v roce 2011 o 2,5 % a znovuprosazením daňové progrese by v roce 2011 mohl být daňový výnos větší o 50 mld. Kč. To by umožnilo dosáhnout snížení podílu rozpočtového deficitu na HDP pod 4,8 % bez necitlivých zásahů na výdajové straně.

 

Debaty nad zvyšováním přímých daní se soustřeďují na progresi zdanění práce (daň z příjmu fyzických osob), popř. na zdanění majetků (daň z převodu nemovitostí popř. dědická daň). My navrhujeme také větší zdanění kapitálu (daně ze zisku korporací, z cenných papírů). Pravice tomu oponuje, že by to podvázalo schopnost akumulace (sklon k produktivnímu investování). Praxe ovšem potvrzuje, že nezdanit kapitál může jen rozšířit spotřebu kapitalisty. Navíc zdanění malých firem a osvobození do daně velkého kapitálu posiluje monopolizaci trhu.

 

Více zdanit firmy se ziskem nad 10 milionů Kč (32 % oproti dnešním 19 %), stejně jako zvýšit zdanění dividend (25 % oproti dnešním 15 %), může přinést významné posílení daňových výnosů, pokud udržíme kapitál na našem území. Na základě dosažení tohoto cíle je možné začít s plánovaným snižováním vysokého DPH u základních komodit (snížená sazba na 5 %). Zapojit lze i mimořádné zdroje, dividendy ČEZ v roce 2010 jsou odhadovány až na 55 mld. Kč.

 

Současně je třeba snižovat deficit i ze strany výdajů. Pravdou je, že stát utrácí špatně a skutečně důsledný výdajový audit je třeba jako soli. Je nezbytné provést revizi již uzavřených smluv a tlačit také na nižší ceny při zadávání veřejných zakázek (odhadem jsou předraženy o 20 %). Jde o dopravní stavby, ekologické sanace, dodávky počítačové technologie. Některé zakázky mohou počkat, ušetří se i zavedením centralizovaného nákupu. Několik miliard se ušetří i zastavením zbytečných vojenských misí v zahraničí. Účinek těchto úsporných opatření může dosahovat až 30 mld. kč ročně.

 

Dostáváme se tak k poměru rozpočtových opatření na straně příjmů a na straně výdajů 2:1. Objem takto získaných prostředků by mohl být použit jak na snižování deficitu a zpomalení dluhové tendence, tak i na uhrazení priorit volebního programu.

 

Jedním z problémů veřejných financí se stal důchodový systém, a to přesto, že v době konjunktury byla jeho udržitelnost i přes stárnutí populace odhadována minimálně do roku 2020. Letos přijdou výplaty důchodů zhruba na 380 mld. Kč, přitom příjmy jsou nižší. Akutní výpadek příjmů nastal se současným nárůstem nezaměstnanosti – loni chybělo přes 30 miliard. Dostatečně rychlá nebudou ani propopulační opatření kompenzující stárnutí populace.

 

Je tu také čerstvé rozhodnutí Ústavního soudu, které zrušilo příslušnou část zákona o penzích k 30.9.2011, o zastropování důchodů z nadprůměrných příjmů. V případě, že se to bude týkat jen vyměření nových důchodů (šlo by minimálně o desítky tisíc důchodců s nadprůměrným důchodem), tak jsou to dodatečné nároky na systém o dalších 8-10 miliard Kč ročně. Vláda by měla připravit právně-technické řešení tohoto problému, ten by ale neměl sloužit k nátlaku na reformu penzí. Tady je nutné jednání politických reprezentací po volbách.

 

Je třeba především bránit prostředky v průběžném veřejném systému. Ukazuje se, že bude nutné zajistit další zdroje – od úplného zrušení stropů, přes vyšší odvody OSVČ, až po zapojení části daňových výnosů (např. spotřební daně). Tím spíš, že KSČM systémově trvá na pravidelné valorizaci důchodů podle růstu životních nákladů domácností důchodců a na postupném zvyšování minimálního důchodu až na 10 000 Kč měsíčně (nyní hodnota průměrného důchodu).

 

Ve veřejném zdravotnictví se točí zhruba 250 miliard Kč. Pokud zcela zrušíme tvrdé a nefunkční regulační poplatky, peníze do systému přivede nejen odstranění stropů, ale i revize lékových úhrad. Stanovení lepších plateb za tzv. státní pojištěnce (děti, penzisté, nezaměstnaní) se ale nevyhneme. Zjednodušení systému zdravotních pojišťoven, s cílem jediné veřejné zdravotní pojišťovny, přinese podstatné úspory stejně jako lepší kontrolu hospodaření ve veřejných neziskových nemocnicích.

 

Důležitým parametrem ozdravění veřejných financí je hospodářský růst spojený s poklesem nezaměstnanosti. Dosavadní oživení ekonomiky je zatím spíše vlažné a provázené nízkou zaměstnaností. Vývoj HDP se dostal ze záporných hodnot v druhém pololetí roku 2009. Překonat loňský propad o -4,1% samozřejmě bude nějakou dobu trvat.

 

Na letošní rok činí vládní odhad růstu HDP v ČR +1,3%. V letech 2011-2014 lze očekávat určitý růst, jak bude silný a jak ozdraví příjmovou základnu státního rozpočtu, je ale otázkou. Úspěchem by zřejmě byl průměrný růst za tyto čtyři roky nad 3 %, ale i to by znamenalo, že nominální hrubý domácí produkt vzroste za čtyři roky o více než půl bilionu korun.

 

Péče o hospodářský růst je proto velmi důležitá. Znamená to zvýšit míru investování a úvěrovou aktivitu bankovního sektoru. Větší fiskální impuls je nyní z důvodů politiky oddlužování zřejmě neprosaditelný. Potřebné bude proto revidovat a přesněji cílit systém investičních pobídek, urychlené dokončení rozestavěných velkých staveb a také větší aktivita v oblasti energetických investic a bytové výstavby.

 

Nutné bude zapojit dosud nevyčerpané prostředky z evropských fondů. Je nepříjemné, když v průběhu hospodářské krize jejich čerpání vázne. ČR v tom zaostává za evropským průměrem (ten za EU činí 27 %, zatímco v ČR je to asi 20 %, Maďarsko si už vybralo 46 %). V současném programovém období EU (2007-2013) bylo pro ČR alokováno 800 mld. Kč, z toho zbývá ještě téměř 700 miliard, to znamená pro českou ekonomiku až 100 miliard korun ročně navíc po odečtení plateb do EU (pro rok 2010 jsou schválené odvody ČR do EU 35 mld. Kč).

 

Působí to nejen složitá schvalovací procedura a kvalita předkládaných projektů, ale především zajištění dofinancování. Namístě je i otázka prověrky alokace, o které bylo rozhodnuto ještě před krizí a dnes bychom potřebovali více soustředit zdroje na protikrizová opatření a konkurenceschopnost v měnícím se světě.

 

Autor: Jiří Dolejš, poslanec a kandidát KSČM pro volby do PS PČR v Praze Zdroj: Haló noviny
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena