Publikace: Kdo nám chce zatrhnout TTIPec?

Přihlášení

Transparentní účet
Centrální facebookový profil KSČM
Petice proti cizím armádám a základnám na území ČR
Občanská poradna
Připojte se k nám
Komise žen ÚV KSČM
Mladí komunisté

Anketa

test skryta anketa

1. tohle se mi libi   
2. nelibi   

Anketa

Volba předsedy

30%
Tristar   30%
24%
Maxipes   24%
22%
Danuška   22%
24%
Vojtěch   24%

Anketa

Volba předsedy

petr   
honza   
pepa   

Materiály KSČM k hospodářské krizi

Dolejš: Doba strategických rozhodnutí a praktických kroků

(8.2.2010)

Zauzlování řady problémů posttransformačního vývoje v ČR, spolu s potřebou zvládnout dopady světové hospodářské krize, zvyšuje nároky na kvalitu koncepčních diskusí. Mezi vnější vlivy působí skutečnost, že se ČR dostává do stínu strategických ekonomických zájmů. A schopnost EU koordinovat opatření proti krizi je u nás i po ratifikaci Lisabonské smlouvy stále nízká.

 



Přichází doba důležitých strategických rozhodnutí. Bolestně proto pociťujeme absenci instituce pro strategické řízení. Exekutiva je zájmově rozbitá a svými návrhy vytlouká klín klínem.

 

Bohatství se nedosáhne schováváním hlavy do písku, ale z investic. A ty je třeba dobře zvážit. Promyšlený výstup ČR z krize bude nejen páteří předvolební kampaně, ale i povolebního vývoje. Na lednové schůzi Poslanecké sněmovny nás čeká souboj o některé sociální zákony. Případné veto prezidenta je sporem o potřebných pár miliard (což je pár promile v rozpočtech), který je poznamenán předvolební psychologií, ale z hlediska komplexního řešení problémů je jen drobně významný.

 

K tomuto sporu lze ostatně připomenout, že ještě platí průvodní usnesení přijaté v září 2009 k tzv. úspornému balíčku, ve kterém sněmovna žádá vládu, aby zohlednila valorizaci důchodů v souladu s již dříve předloženým návrhem ministra práce a sociálních věcí. V prosinci 2009 s přijetím státního rozpočtu na letošní rok bylo přijato doporučení vládě kompenzovat snížení příjmu Státního fondu dopravní infrastruktury ve schváleném státním rozpočtu na rok 2010 přednostním převodem výnosu z privatizovaného majetku. Sněmovna také požádala vládu, aby předložila změnu zákona o sociálních službách, která umožní efektivní financování těchto služeb a současně vyzvala krajská zastupitelstva, aby zvýšila objem dotací na sociální služby z krajských rozpočtů na úroveň před přijetím zákona o sociálních službách.

 

Současná úřednická vláda je se svým omezeným mandátem v podstatě udržovací. Politické limity své existence těžko překročí, ale může ve zbytku svého mandátu nastartovat některé třeba i dílčí expertní úkoly. Po věcném přístupu už voláme léta. Práce expertů už bylo využito - naposledy např. v týmu vedeném akademikem Pačesem v oblasti energetiky. Otázkou je ovšem kvalitní zadání podobných prací.

 

Expertní přístup se týká zejména prognostické simulace státního rozpočtu ve spojení se strategií snížení veřejného dluhu. Dále jde o budoucnost systémů veřejných služeb, zejména zajištění stability systému penzijního a zdravotního pojištění. A pak je tu zejména zajištění dostatečných investic do vzdělání, vědy a výzkumu, jako zdroje budoucí produktivity, a zajištění dlouhodobé energetické bezpečnosti země.

 

Je jasné, že problém oddlužení a návratu k hodnotám maastrichtských kritérií (3% podíl deficitu státního rozpočtu na HDP) nelze vyřešit z roku na rok. A určitě nás nečeká etapa růstových let jako ta před krizí. Vytvořit zdroje na snižování deficitu a umořování dluhu pak může jedině dlouhodobější prorůstová politika. Nezávislé centrální banky se už dávno zaměřují na plánování peněžních záležitostí. Je absurdní, aby rozpočtové záležitosti byly ve vleku krátkodobých politických zájmů. A s tím by měla být spojena střednědobá fiskální strategie, možná překračující volební období 2010-2014.

 

Země, které uvolnily na protikrizová opatření nemalé objemy peněz, budou stát před rozhodnutím, zda tento dluhový převis stáhnou restrikcí výdajů a nebo zda budou nové dluhy snižovat inflací. Inflace je politicky snazší cesta, ale znamená to nárůst rozdílů mezi exkluzivními příjemci inflačních peněz a lidmi, jimž rozprostřená inflace sníží hodnotu jejich úspor i příjmů. Ani my se nevyhneme importu těchto problémů, i když jsme žádné peníze do ekonomiky kvůli krizi nepumpovali. Nevyhneme se ani novým debatám o významu vlastní měny a schopnosti finančního sektoru v ČR čelit zamrzání či minimálně špatné struktuře úvěrové aktivity. Jako první úkol chce premiér Fischer nechat zpracovat tzv. Exit strategy. Jde o strategii, jak vymanit ČR z důsledků krize. Někteří odborníci, jako by přitom znali jen jízdu jednosměrnou. Utahovat opasky, ale hlavně někomu, škrtat výdaje, ale hlavně ty sociální. Provést fiskální konsolidaci znamená snížit deficit vysoce přes sto miliard korun. Logika pravicové fiskální diety ale není osudová.

 

Neustále se hovoří o rozpočtových škrtech, ale zapomíná se na opatření na straně příjmů. Zanedbaná byla debata, zda oživení více pomůže ulehčení v daňové oblasti a sociálních odvodů (zjednodušení a snížení daní, slevy na pojistném) či výraznější státní podpory (veřejné zakázky, investič ní popř. spotřební pobídky).

 

Pokud hovoříme o úsporách, tak vláda rozhodla o vázání schválených investičních výdajů v jednotlivých resortech. Rezervy je ale třeba hledat nejen ve státním rozpočtu, ale v celém systému veřejných financí, kde se dnes pohybuje více než dva biliony korun ročně. Mimořádná situace vyžaduje mimořádné, třeba i jednorázové opatření. Je tu hospodaření podniků, které kontroluje stát, a které disponují volnými finančními prostředky. Územní samospráva je také stižena krizovým propadem, ale šetřit se jistě dá. Stačí vzpomenout na kauzu pražského systému Opencard. A přinesou dlouhodobě předražené dopravní stavby, financované ze SFDI, dostatečný přírůstový efekt?

 

Ministr financí Janota zase chce otevřít kontroverzní problém vývoje penzijního systému. Absence shody, co s penzijním systémem, který představuje obrovský objem finančních prostředků, je něco, co vytváří značnou nejistotu pro lidi i pro ekonomické prostředí. Je třeba jasně nad konkrétními čísly říci, jak udržet nejen finanční rovnováhu, ale i sociální jistoty. Nejde jen o stav systému pojištění, ale celého komplexu veřejných financí. Tento problém opravdu nelze zlehčovat. Znát pravdu, znamená znát potřebná objektivní čísla.

 

Politická diskuse o reformě bude nepochybně věcí povolebního vývoje. Je ale třeba expertně nasimulovat vývoj v systému pojištění, jak bude dlouhodobě finančně udržitelný. Dát takové základní propočty na stůl, znamená mít možnost je vyhodnotit, třeba i doplnit, ale hlavně učinit politické debaty kvalifikovanější. Pokud se tento druh expertiz zvládne, mohl by ušetřit čas v povolebním období, kdy budou některými politickými subjekty nastolovány minimálně změny parametrů.

 

V nynější krizové situaci bude nutné tehdejší propočty aktualizovat s ohledem na fiskální výhledy, na scénáře vývoje výkonnosti ekonomiky a znovu se vrátit k možnostem řešení. Demografické projekce se asi moc nezmění, ale stárnutí populace znamená méně úspor a více čerpání. Otázky vývoje zaměstnanosti, daňové výnosnosti a zajištění dalších zdrojů mohou udržitelnost penzijního systému v nejbližších letech výrazně ovlivnit.

 

Je třeba odmítnout, že by byla jen jediná cesta. Neustále připomínaná privatizace systému je kvaziřešením. Jen by znamenalo sociálně bolestivé přerozdělení břemene financování mezi státním a soukromým pojištěním. A v průběžném systému to znamená posílit příspěvky a zastavit snahy po snižování solidarity v systému. Nebráníme se nezbytným úpravám současného systému, až budou potřebné, ale metodu důchodového připojištění považujeme pouze za doplňkový a dobrovolný systém.

 

Čeká nás také složitá diskuse o radikálním snížení státní podpory na stavební spoření či hypotéky. Stát za stavební spoření utratí ročně přes 15 mld Kč. Je to ale produkt oblíbený mezi občany a jeho omezení narazí i na zájmy bank. Pokud se klienti dozví předem o snížení, dá se očekávat nárůst smluv uzavřených ještě za starých podmínek, takže by k úsporám došlo až s časovým zpožděním a nároky na výplatu podpory by zpočátku mohly paradoxně narůst. Hypotéky jsou drahé i přes státní příspěvek mladým na nové bydlení, je-li úrok nad pět procent. Lidé raději čekají, jestli ceny nemovitostí půjdou ještě dolů a tak se hypoteční trh loni zúžil o 40 %.

 

Nejen politicky, ale i národohospodářsky je zajímavé téma eliminace korupce a šedé ekonomiky. Bohužel opakovaný neúspěch KSČM při návrhu majetkového přiznání ukazuje, že u ostatních stran jde někdy jen o slova. Je tu celá oblast netransparentních veřejných zakázek, která jen živí, díky které veřejné finance protékají správou jako cedníkem. Je ale mnohem jednodušší říkat neinformovaným občanům, že je zase třeba si utahovat opasky, než říkat totéž různým privatizačním zbohatlíkům nebo kamarádům z firem realizujících státní zakázky.

 

Se zvláštním návrhem přichází znovu ministr Janota, který uvažuje o amnestii pro daňové úniky. Vychází z předpokladu, že lidé, kteří se vyhnuli zdanění v ČR, by přinesli peníze zpět, pokud by se vyhnuli trestu. Zvláštní příklad pro ostatní daňové neplatiče - stanou-li se z nich investoři, mohou úspěšně plánovat obcházení daňové povinnosti. Má snad zmenšit vykazovanou šedou ekonomiku to, že se zlegalizuje?

 

Podle tisku premiér požádal ekonoma Miroslava Zámečníka, aby sepsal expertní doporučení pro příští vlády, a to tak, aby v něm sladil návrhy vlády, odborů a zaměstnavatelů. V minulosti jsem se s ním shodl např. ve věci valorizace důchodů podle indexu životních nákladů důchodcovských domácností, či o přesměrování výnosu spotřební daně z kouření do zdravotního systému. Mohu nyní ocenit, že mluví o výrazném zvýšení daní z majetku a připouští i pásmovou progresi u daně z příjmů. Podepsal bych i nápad na zvýšení kontrolní pravomoci NKÚ. Lišíme se ale u drakonických návrhů na zvýšení nižší sazby DPH, či když začíná omezování daňových úlev u zaměstnaneckých benefitů (stravenky, režijky).

 

Úkol strukturální adaptace české ekonomiky znamená znovu oprášit úvahy, kterými nástroji hospodářské politiky jí vlastně pomoci. Problémem je také dostupnost úvěrů pro firmy. Přestože banky v ČR mají dostatek zdrojů pro půjčování, zpřísnily kritéria pro poskytování úvěrů. Přestože ekonomika mírně ožila, proces úvěrování se nedostal zdaleka na úroveň před krizí. Důležité je navýšení kapacity podpory exportních úvěrů ČEB a EGAP. Firmy volají i po využití záruk ČMZRB ke zvýšení provozních úvěrů včetně úvěrů pro začínající podnikatele. Důležitá je i podpora kofinancování čerpání fondů EU.

 

Významnou oblastí hospodářské politiky je podpora výzkumu a vývoje, protože trhy investují do této oblasti málo. Vlády zemí jako USA se zaměřují na vývoj vojenských technologií. Jinou cestu volí Japonsko či Jižní Korea. Pro země jako ČR je najít cenné konkurenční technologie složitější. Nejde jen o fiskální stimul, ale také o systém efektivního umístění těchto peněz. A také najít mosty pro přenos inovačních výsledků do konkurenceschopné praxe.

 

Volba nástrojů průmyslové politiky může být i ošidná. Připomeňme uzákonění šrotovného, o které pochopitelně velmi stáli představitelé automobilového průmyslu. Nakonec nebylo v ČR v roce 2009 použito, přesto náš automobilový průmysl, zejména Škoda Auto, zažil rekordní rok. Za loňský rok bylo prodáno na 1,125 milionu automobilů vyrobených v ČR (to je nárůst o 11,3 %). Pravda, na domácím trhu prodej aut poklesl, pro český průmysl je však důležité dostat se na cizí trhy.

 

Je tu otázka účinnosti politiky zaměstnanosti. I když krizový propad skončí, tak nezaměstnanost bude i v tomto roce stoupat. Odhady hovoří o rekordních číslech kolem 11 %. Boj s nezaměstnaností bude proto v nejbližších letech jednou z priorit. Opatření, jako je např. tzv. kurzarbeit, jsou mimořádné. Pomůže i větší kapacita veřejných prací včetně jednodušších stavebních prací. Subvence na pracovní místo u absolventů a handicapovaných také narovnají některé tvrdosti na trhu práce, ale nepřinesou kardinální řešení. Tím může být jen robustní hospodářský růst.

 

Autor: Jiří Dolejš, stínový ministr KSČM pro resort hospodářské politiky a místopředseda Rozpočtového výboru PS PČR a kandidát KSČM do PS PČR Zdroj: Naše pravda č. 6
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena