Publikace: Kdo nám chce zatrhnout TTIPec?

Přihlášení

Transparentní účet
Centrální facebookový profil KSČM
Petice proti cizím armádám a základnám na území ČR
Občanská poradna
Připojte se k nám
Komise žen ÚV KSČM
Mladí komunisté

Anketa

test skryta anketa

1. tohle se mi libi   
2. nelibi   

Anketa

Volba předsedy

26%
Tristar   26%
23%
Maxipes   23%
23%
Danuška   23%
28%
Vojtěch   28%

Anketa

Volba předsedy

petr   
honza   
pepa   
ÚVODNÍ STRÁNKA | Odborné zázemí | Politika ve zdravotnictví

Politika ve zdravotnictví

Vystoupení europoslance MUDr. J. Maštálky na celostátní konferenci KSČM ke zdravotnictví 9. října

Vystoupení europoslance MUDr. J. Maštálky na celostátní konferenci KSČM ke zdravotnictví 9. října (10.10.2005)

Na celostátní konferenci KSČM ke zdravotnictví, konané 9. října 2005,  vystoupil s odborným výkladem a s pohledem na české zdravotnictví z úhlu Světové zdravotnické organizace, struktur EU a Rady Evropy komunistický europoslanec a profesí lékař MUDr. Jiří Maštálka.



Vážené kolegyně a kolegové, vážení přátelé,

chci nejprve poděkovat za vzácnou příležitost vystoupit před tak kvalifikovaným fórem,  jaké se dnes sešlo. Zároveň se přiznám, že jsem trošku nesvůj,  a to ze dvou důvodů:

1.  je těžší a zodpovědnější vystoupit před vámi,  něž na půdě Evropského parlamentu, protože nikdo není doma prorokem;

2.  mám mluvit k tématu, které je důležité, ale možná se nám nyní, kdy se situace v českém zdravotnictví dramatizuje,  může jevit méně zajímavé.  Je to pochopitelné: když hoří chalupa,  shání se lidé po vodě a nemyslí na to,  jak dům přestaví. Ale snad ještě nehoří, snad je čas přemýšlet o účelných úpravách.

 

Pokusím se tedy o souhrn toho,  čím se zabývá Světová zdravotnická organizace (SZO, angl. WHO), co se dotýká nás jako členského státu Evropského společenství,  ale i člena Rady Evropy.

Jistě nikdo z nás nepochybuje o pozitivní roli SZO. Mnozí se jejími závěry ohánějí zejména v předvolebním období, ve fázi realizace však na programy a zásady nezbývá tu dosti peněz, tu času.

Soudím, že hlavním přínosem SZO bylo a je, že dlouhodobě využívala plánovaných programů. Asi nejznámějším byl program eradikace černých neštovic. Vyvrcholením pak je program Zdraví pro všechny. V roce 1977 byl stanoven SZO základní cíl “Všichni lidé na světě by měli dosáhnout do roku 2000 takové úrovně zdraví, která by jim dovolila vést společensky a ekonomicky plodný život“.  Nenaplnilo se. Ale to neznamená, že nedošlo k mnoha výrazným zlepšením a hlavně, že bychom jako levice o naplňování neměli více usilovat.

 

V září 1998 byl schválen revidovaný program Zdraví 21. Motivem k vypracování byly závažné zdravotní problémy, které se začaly projevovat v řadě členských zemích ve druhé polovině 70. let.  Byly to zejména:

  • rychlý růst výdajů na zdravotní péči
  • stagnace zdravotní úrovně společnosti
  • obtíže při kontrole a redukci rizikových faktorů, neboť většina působí mimo hranice resortu zdravotnictví. To platilo i pro Českou republiku.

Program Zdraví 21 redukoval předchozí počet cílů z 33 na 21. Myslím, že i pro další část konference stojí zato některé připomenout. Jednak pro naše další uvažování o zdravotnictví, jednak proto, že naplnění některých cílů má kontrolní data v nejbližších letech a je namístě ptát se našich politických činitelů,  jak je naplňuje ČR.

 

Tedy:

1.   solidarita  

2.   ekvita/spravedlnost či dostupnost

Poznámka: Oprávněně tento princip bude jedním z bodů summitu ministrů zdravotnictví  ES v řijnu tohoto roku. Ptal jsem se paní ministryně zdravotnictví ČR na českou pozici, ale dostalo se mi odpovědi, že o summitu ví, o české pozici ani slůvka. Sdílnější byla ministryně zdravotnictví Velké Británie, která ve svém vystoupení v EP potvrdila, že existuje dvoupatrové zdravotnictví. V prvním patře jsou ti,  co si mohou zaplatit jak kvalitu, tak rychlost výkonu. Ve druhém ti ostatní. Je to porušení ekvity a ES se má tímto problémem zabývat,  i když zdravotnictví je v kompetenci národních států. 

3.   zdravý životní start

5.   zdravé stárnutí

14. zodpovědnost za zdraví pro více resortů. Dále jsou vytyčeny další cíle - 15. ,16., 17., 19., 20., 21. – je otázkou,  jak na tom ČR při naplňování těchto cílů je, protože byla jedním ze signatářů programu.

 

Je třeba připomenout, že velmi opomíjeným orgánem je nejen v ČR Rada Evropy. Organizace, která vznikla v r. 1949 jako platforma pro zejména obhajobu lidských práv, ale i konzultací hospodářských, politických a sociálních otázek. ČR je členem Rady Evropy 10 let a stala se signatářem řady úmluv o základních právech, včetně těch, které se dotýkají zdravotnictví, nezřídka bez zvážení důsledků. Málo se ČR zapojila do mechanismů spolupráce ve zdravotnictví.  

Je paradoxem, že z Ústavy vyplývá nadřazenost mezinárodních smluv uzavřených na půdě Rady Evropy nad vnitrostátním právem , ale praktické právní uplatnění v ČR často takovému pojetí neodpovídá. Je to námět k přemýšlení pro nás,  jako pro levici, protože může jít o účinný nástroj pro naplnování našich cílů.

 

Občané většinou přikládají zdraví velkou důležitost. Očekávají, že budou chráněni před onemocněními, požadují nezávadné potraviny, nezávadné prostředí a požadují, aby výrobky a služby, které jsou dostupné na trzích, splňovaly vysoké standardy bezpečnosti. Chtějí vychovávat své děti ve zdravém prostředí a očekávají bezpečné a hygienické pracovní zázemí. Když cestují v rámci Evropského společenství, očekávají přístup ke spolehlivé zdravotní péči, která je na vysoké úrovni.

Evropská unie vypracovala strategii, která se zasazuje o naplnění těchto očekávání. Tato strategie je založena na třech základních principech - integrace, udržitelnost a zaměření se na prioritní oblasti. Díky této strategii se Evropská unie mohla zaměřit na oblasti, ve kterých má velkou šanci dosáhnout pokroku a tím i svých objektiv.

Princip integrace je zřejmý - zaměřuje se především na otázku dostupnosti zdravotní péče na srovnatelné úrovni v rámci celé Unie. Cílem je, mimo jiné, redukovat zdravotní rozdíly mezi sociálními a ekonomickými skupinami a zajistit dostupnost kvalitní zdravotní péče všem.

Evropská unie se v posledních letech, mimo otázek hygienických standardů, kvality a nezávadnosti potravin, životního prostředí a dostupnosti lékařské péče, zaměřila na otázky prevence - hlavní oblastí jejích aktivit je otázka konzumace návykových látek, ale také například oblast ochrany zdraví při práci.

 

V oblasti otázky konzumace návykových látek se Evropská unie zaměřuje zvláště na prevenci konzumace alkoholu a tabáku. Česká republika je v konzumaci alkoholu, na základě statistik WHO,  na třetím místě na světě, za Ugandou a Lucemburskem,  a představuje zhruba 16 litrů čistého alkoholu na osobu. Tato problematika se nás tedy bezprostředně týká, zvláště bereme-li v potaz zprávy o alkoholismu mladistvých.

Otázka konzumace tabákových výrobků je v našem prostředí také velice citlivá. Všeobecná tendence v zemích Evropské unie je omezovat kouření alespoň ve veřejných prostorách, napomáhat při léčbě závislosti na tabáku a podporovat aktivní protikuřácké kampaně. V České republice se, bohužel, v posledních letech v této oblasti mnohé neudálo. Tzv. protikuřácký zákon, který byl parlamentem přijat,  ve své podstatě v některých otázkách až zmírňuje opatření předešlá. V oblasti spotřeby alkoholu vystupují v České republice jen někteří poslanci například v oblasti omezení reklamy na alkoholové výrobky tak, aby alespoň nejcitlivější skupina obyvatel, dospívající mládež, nebyla vystavena působení těchto reklam. Všechny tyto aktivity jsou v souladu s programy prevence Evropské unie, která Českou republiku vyzývá k aktivnějšímu přístupu.

 

Otázka ochrany zdraví při práci patří k oblastem, ve kterých se Evropská unie velice angažuje, sám jsem, jako člen Výboru pro sociální otázky a zaměstnanost a Výboru pro ochranu životního prostředí a zdravotní otázky Evropského parlamentu, měl možnost projednávat a alespoň do určité míry propagovat legislativní záměry předložené Evropskou komisí. Ve zprávě o ochraně zdraví při práci Evropská komise a spolu s ní i EP vyjádřily nutnost zlepšení ochrany pracovníků při práci, zlepšit statistické informace o zraněních v rámci pracovního procesu, podpořit roli sociálního dialogu, zlepšit uplatňování již existujících nařízení, zvláště pak v nových členských zemích.

Ze své zkušenosti mohu konstatovat, že v minulých letech byla kontrola dodržování základních standardů na pracovišti striktnější,  a domnívám se, že i v České republice máme ještě velký kus práce před sebou, než se dostaneme na výši standardů v jiných západoevropských zemích. Je to možná oblast spolupráce s odbory.

 

Jednou z posledních aktivit v oblasti ochrany zdraví při práci byla i předložená, v některých zemích díky mediálním kampaním kontroverzní otázka ochrany pracovníků před zdroji optické radiace. Toto nařízení má za cíl ochránit pracovníky před negativními zdroji optické radiace,  a reagovat tak na rychlý nárůst karcinomu kůže v některých segmentech společnosti.

Výraznou práci v těchto oblastech odvádí Evropská agentura ochrany zdraví při práci, jejíž zřízení poukazuje na důležitost, kterou této otázce Evropská unie přikládá.

 

Jak jsem už uvedl, Evropská unie se také angažuje v oblastech dostupnosti a kvality zdravotnických a farmaceutických výrobků. V posledních letech se zaměřovala na otázky generik, na standardizaci dostupnosti farmak ve všech členských zemích a ochranu zájmů spotřebitele před zájmy velkých farmaceutických firem. V této oblasti jsem se například v Evropském parlamentu střetl a angažoval v otázce farmak pro pediatrické účely. Nejen mojí snahou bylo upřednostnit ochranu spotřebitelů před zájmy velkých farmaceutických firem. Přijatá verze směrnice je kompromisem posouvajícím úroveň ochrany dětí a dostupnosti léků pro ně správným směrem.

 

Z vybraných oblastí, kterým bych rád věnoval pozornost, se Evropská unie také věnuje otázkám mobility pacientů a dostupnosti zdravotní páče, jakož i reformám zdravotního systému. Nelze totiž jen požadovat flexibilitu a mobilitu pracovní síly, ale dát pracujícím odpovídající úroveň zdravotní péče.

 

V neposlední řadě, jak již bylo i zmíněno, se Evropská unie věnuje také otázkám ochrany zdraví v rámci ochrany životního prostředí. Jednou z nejdůležitějších otázek v této oblasti je dostupnost nezávadné a kvalitní pitné vody, nezávadnost potravin a vysoký standard hygieny ve výrobních, ale i jiných procesech. Právě v těchto otázkách měly nově přistoupivší členské státy největší problémy, neboť jejich aplikace je velice nákladná.

Evropská unie v oblasti zdraví velmi úzce spolupracuje nejen s členskými státy Evropské unie a jednotlivými agenturami, ale v některých oblastech i s ostatními mezinárodními organizacemi. Velice rád bych vyzdvihl zvláště spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací. Oblast působení této organizace je vzhledem k její skladbě a globálním potřebám v některých oblastech odlišná, na druhou stranu se činnosti obou organizací prolínají.

Světová zdravotnická organizace se převážně věnuje otázkám prevence, stejně jako i Evropská unie, globálnímu monitoringu a velice aktivnímu boji proti nemocem, které sužují velkou část lidstva. V této oblasti je třeba vyzdvihnout boj proti tropickým nemocem (často uváděným jako zapomenutým, neboť jim není farmaceutickými firmami a výzkumnými ústavy věnována dostatečná pozornost), jako je například malárie. WHO se také věnuje boji proti pandemii AIDS a šíření tuberkulózy, vakcinačním kampaním. V této otázce se angažoval v nedávné době i Evropský parlament, kdy poslanec Bowis ve své zprávě o hlavních "zapomenutých" nemocech vyzdvihoval právě spolupráci Evropské unie s ostatními světovými agenturami, hlavně pak Světovou zdravotnickou organizací.

Světová zdravotnická organizace spolupracuje také ve svých kampaních s Evropskou unií, zvláště v oblastech prevence. Preventivní kampaně namířené proti konzumaci návykových látek (konzumace těchto látek má zdravotní dopady, které představují nesmírnou zátěž všech, i těch nejrozvinutějších zdravotnických systémů), organizované WHO probíhaly v úzké spolupráci právě s Evropskou unií.

Světová zdravotnická organizace také velice úzce spolupracuje s Evropskou unií v otázkách ochrany zdraví při práci, zvláště pak v oblasti dostupnosti vědeckých a praktických, ale i statistických údajů a napomáhá při přípravě expertů, kampaní, výzkumů a při komunikaci.

Jedním z velkých témat pro ES je provázanost integrovaných záchranných systémů. Uvedu příklad. Kdyby došlo k neštěstí rozsahem podobným londýnským atentátům např. na Kypru nebo ve Slovinsku,  nejsou tyto země společenství schopny kapacitou všech svých zdravotnických zařízení poskytnout postiženým pomoc. Možnosti spolupráce zemí ES jsou tedy nasnadě.

Jiným tématem je tzv. bioteroriosmus. Probíhají nácviky, ale ES leží vedle časované biologické nálože v podobě katastrofálního vzestupu AIDS , TBC aj. v zemích jako je Ukrajina, Rusko, Střední Asie.

Pozitivní role jak Světové zdravotnické organizace, Rady Evropy, tak ES v ochraně a rozvoji zdraví je zřetelná. Rychlejší postup vpřed je limitován častěji nechutí politických elit, než nedostatkem prostředků. I když platí, že žádný zdravotnický systém nedokáže poskytnout tolik služeb,  kolik by občané - mnohdy pod vlivem falešných představ - dokázali požadovat. Žádná ekonomika není schopna vyprodukovat tolik zdrojů, kolik by zdravotničtí pracovníci dokázali utratit.

 

Naše směřování by mělo být možná orientováno na:

  • účinnější využívání nástrojů práva prostřednictvím ES, Rady Evropy
  • vytváření politického tlaku i větší propagaci programu SZO Zdraví 21 na realizaci cílů v ČR
  • důraz na princip ekvity jako pilíře moderního zdravotnictví, na solidaritu a kontrolu
  • výraznější podporou prevence
  • angažovanost v pomoci rozvojovým zemím i v zájmu předcházení komplikací v důsledku stoupající migrace
  • posilování integrovaného záchranného systému a jeho zaměření na provázanost na další členské země ES.

 

Závěrem

Mám rád české autoveterány a mým miláčkem je Spartak 440,  rok výroby 1957. Platí o něm totéž,  co o tehdejším československém zdravotnictví: spolehlivý, bezpečný, srovnatelný s evropskou špičkou. Na dnešní dobu má však vysokou spotřebu, méně komfortu a není ekologický. Ale nepatří do šrotu. Je třeba vzít pozitivní prvky tohoto modelu a vytvořit model,  který bude komfortnější, bezpečnější, ale který bude pro lidi,  jako byl ten Spartak. Ale to je téma dalšího programu.

Děkuji za pozornost.

 

Autor: J. Maštálka Zdroj: Odborné zázemí ÚV KSČM
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena