Publikace: Kdo nám chce zatrhnout TTIPec?

Přihlášení

Transparentní účet
Centrální facebookový profil KSČM
Petice proti cizím armádám a základnám na území ČR
Občanská poradna
Připojte se k nám
Komise žen ÚV KSČM
Mladí komunisté

Anketa

test skryta anketa

1. tohle se mi libi   
2. nelibi   

Anketa

Volba předsedy

26%
Tristar   26%
23%
Maxipes   23%
23%
Danuška   23%
28%
Vojtěch   28%

Anketa

Volba předsedy

petr   
honza   
pepa   
ÚVODNÍ STRÁNKA | Odborné zázemí | Politika ve zdravotnictví

Politika ve zdravotnictví

Vystoupení poslankyně S. Markové na celostátní konferenci KSČM ke zdravotnictví 9. října 2005

Vystoupení poslankyně S. Markové na celostátní konferenci KSČM ke zdravotnictví 9. října 2005 (10.10.2005)

V neděli 9. října 2005 odborné zázemí ÚV KSČM uspořádalo v zasedacím sále Magistrátu hl. města Prahy celostátní konferenci KSČM ke zdravotnictví, které se zúčastnilo na 150 účastníků - lékařů a zdravotníků, kteří jsou členy odborného zázemí KSČM, členy ČSSD či Strany demokratického socialismu nebo bez politické příslušnosti. Jeden z hlavních úvodních referátů měla poslankyně Soňa Marková, členka výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, garant poslaneckého klubu KSČM za zdravotnictví.



Vážení přítomní, dámy a pánové, soudružky a soudruzi,

„zdraví je jedním ze základních atributů lidského štěstí. Nejsou to ani peníze,  ani hmotné statky, a proto je potřebné o ně dbát a pečovat všemi dostupnými vědecky ověřenými postupy. Co nejvíce lidí by si mělo ujasnit, že zdraví je nesmírně cenná hodnota, kterou stojí za to hájit, o kterou má smysl se starat a pro kterou je užitečné najít společnou řeč...“ Tato slova současné ministryně zdravotnictví M. Emmerové mohou být mottem naší dnešní konference.

 

Ta si klade za cíl, jak již bylo avizováno v pozvánce, především aktivizovat odborné komise a sekce zdravotnictví ve všech místech a krajích v ČR, podrobně seznámit co nejširší aktiv poslanců, senátorů,  zastupitelů, funkcionářů a následně pak i celou veřejnost s usnesením VV ÚV KSČM ze dne 15. 7. 2005, tedy s Přístupy KSČM k řešení aktuální problematiky ve zdravotnictví v ČR pro období do voleb 2006; definování potřebné zdravotní péče pro všechny a v neposlední řadě také zabezpečit jednotný výklad cílů, zásad i konkrétního řešení zdravotní politiky KSČM při přípravě a průběhu voleb 2006.

Stávající dění v ČR nám dává za pravdu v tom, že je nutné systémově řešit problematiku současného zdravotnictví. Hovoříme-li o systémových změnách, tak nemáme na mysli potřebu reformy či tvorby různých koncepcí - jak je neustále proklamováno vládou a ještě více některými politickými stranami či zdravotnickými sdruženími, s tvrzením, že bez tohoto nelze palčivé problémy našeho zdravotnictví vůbec řešit.

Víme dosti přesně, k jakým systémovým změnám by mělo dojít,  a klademe důraz na obsah nutných změn, který se musí promítnout i do všech navrhovaných novel zákonů a nových zákonů, jež mají být přijaty a které je také nutno přijmout.

Nejen dle našeho soudu je současná úroveň českého zdravotnictví velmi slušná – pokud ovšem budeme odvozovat od toho, kolik peněz do zdravotnictví přichází. Je zde ale několik "ale"…

Vzhledem k tomu, že léky a zdravotnické prostředky jsou u nás jen nepatrně levnější,  než je západoevropský průměr, tak je u nás relativně kvalitní péče zajišťována zejména na úkor mezd zdravotníků, nejen lékařů, ale všeho zdravotnického personálu. Jejich mzdy jsou nesrovnatelně nižší. Hrozí nám tedy ve společné Evropě nebezpečí odchodu našich lékařů a vysoce kvalifikovaných sester někam dál směrem na západ? Asi ano, pokud se nepodaří asymetrii v mzdovém ohodnocení odstranit.

Dalším problémem se jeví tzv. zdravotní turistika, kdy v rámci EU poskytuje naše zdravotnictví levné a kvalitní služby zahraničním klientům, což je pro ně ekonomicky velmi výhodné, ale na úkor naší ekonomiky.

Lze konstatovat, že jedním z dlouhodobých problémů zdravotnictví jsou peníze. Je, alespoň teoreticky, možné, že by zdravotnictví mělo někdy peněz dostatek?

Stručně se zastavím u některých čísel a zdůvodnění, které v těchto dnech veřejnosti sdělila ministryně zdravotnictví Milada Emmerová.

Vláda nedávno schválila sérii opatření, která mají stabilizovat naše zdravotnictví:
Patří k nim snižování nákladů na léky, zvýšení plateb za tzv. státní pojištěnce, odkup nedobytných pohledávek pojišťoven a řada dalších. Do zdravotnictví přijde pár miliard navíc a několik se jich ušetří. Mohlo by se zdát, že nastává obrat k lepšímu.

Při tomto se ovšem nesmí zapomenout na skutečnost, že „prst na spoušti“ toku finančních prostředků v našem zdravotnictví nemá pouze vláda, potažmo ministerstvo zdravotnictví, ale i lékaři. Jednu z rozhodujících rolí zde hrají také zdravotní pojišťovny. Ty někdy svým přístupem budí dojem jakéhosi státu ve státě. Prozradí to už letmý pohled na čísla - ministerstvo letos rozdělí kolem 8 miliard Kč, pojišťovny na 166 miliard. Dvacetkrát víc peněz je zvýrazněno tím, že zákon o veřejném zdravotním pojištění jim dává prakticky neomezenou smluvní volnost, jak s nimi nakládat, bez ohledu na výběrová řízení. Často se stává, že výběrová komise doporučí uzavřít s lékařem smlouvu a pojišťovna ji neuzavře. A naopak - komise dojde k závěru, že zařízení není potřeba, ale pojišťovna smlouvu uzavře.

Pojišťovny mohou dát za stejnou práci někomu více a někomu méně - i zde platí víc výjimek,  než pravidel a jsou zcela v jejich kompetenci. Nemocnice i lékaři někdy marně žádají odpovědi na své oprávněné otázky. Podle zákona však nemusí dostat odpověď žádnou.

Asi jen u nás se může stát, že pojišťovny některým nemocnicím zaplatí 46 % poskytnuté péče a jiným 120 %, jak dokládají čísla publikovaná MZd z letošního srpna. Podle dostupných zpráv jsou takových případů desítky. Jak k tomu přijdou pacienti? Vždyť se rozdělují i jejich peníze! Při troše smůly se ocitnou tam, kde nemocnice od pojišťovny na řádnou péči potřebné prostředky nedostala. Ne ojediněle pak lze pozorovat skutečnost, že některé nemocnice provozují lépe placené obory a dostávají pravidelně více peněz než ty druhé. Nejen tisk je pak pochválí, že lépe hospodaří, neboť jsou v černých číslech.

Při absenci jasných pravidel vždy hrozí nebezpečí chaosu, nepořádků a také korupce. A naopak, zveřejňování všech údajů pomáhá k nastolení průhledného prostředí. Brání-li tomu zákony, jak tvrdí pojišťovny, proč samy nevolají po jejich změně, aby se vyhnuly podezření z nadržování?

Meziroční růst pojistného je 6,4 %. Z toho vyplývá, že letos pojišťovny vybraly do konce srpna asi o 6,5 miliard Kč více než loni. Jejich dluhy však stále rostou. Na začátku roku uváděly zadlužení ve výši necelých 7 miliard, nyní už je to prý skoro 12 miliard. Znamená to, že ve stejné době utratily o 11,5 miliardy víc než loni. Kam přišly? Ve většině nemocnic o nich nic nevědí, u lékařů prý také nejsou. Pak už zbývá jediné vysvětlení, a to ve vysokých meziročních tempech růstu výdajů na lékařskou techniku (až 14 %), léky (12 %) a v neprůhledné smluvní politice. Platby za zvlášť účtované léky a materiál jsou opět zcela v rukou pojišťoven. Vláda ani ministerstvo na kontrolu nedosáhnou.

Zákon ukládá pojišťovnám zajistit péči o své pojištěnce. Děje se tak smluvně a smlouvy jsou každý rok doplňovány dodatky. Jak ukazují čísla z terénu, letos se mnohé ústavy zákonných dodatků nedočkaly. Podle vyhlášky měla část peněz z nadvýběru pojistného - asi tři miliardy z deseti - přejít od farmaceutických firem a výrobců techniky k pacientům nemocnic a následné péči, kde se již tři roky nepřidávalo. Šetření mezi ústavy opět ukazuje, že pojišťovny nehodlají uzavřít dodatky v souladu se zákonnou normou. Řada ústavů naopak signalizuje nátlak, ale i sliby nadstandardních výhod. Zákon by měl nicméně platit pro všechny.

Řadu let slyšíme nářky pojišťoven, že mají spoustu miliard v nedobytných pohledávkách. Proto vláda rozhodla, že část jich odkoupí, a uvolnila za tím účelem 3,8 miliardy. Z pojišťoven však najednou překvapivě slyšíme, že tolik nedobytných pohledávek nemají, prý mohou dokladovat maximálně 3 miliardy...


Nabízí se prostá otázka:

Proč se ministerstvo s pojišťovnami nedomluví? Problém je, že domluva je téměř nemožná. Pojišťovny jakoby měly svými názory blízko k té části opozice, která propaguje tržní zdravotnictví na americký způsob. Vláda se svými opatřeními ( bohužel často 5 minut po 12 ) směřuje k veřejnoprávnímu systému zdravotnictví tak, jak ho známe ze zemí EU. Podobně i kraje svým úsilím o přeměnu zdravotnických zařízení na akciové a jiné obchodní společnosti, což je naprostou evropskou raritou, chtějí naše zdravotnictví kormidlovat zřejmě kamsi do světa byznysu. To v EU nemá obdoby. Evropské veřejnoprávní zdravotnictví každý den dokazuje, že je o polovinu výkonnější a levnější,  než tržní americké,  a to při zachování stejné, ne-li lepší kvality péče pro všechny své obyvatele.

Když jeden velí "hot", a druhý "čehý", nikam se nedojede. V tomto světle je třeba hodnotit řadu současných nepřehledných sporů, na které doplácí především pacient. Jeho zájem se ocitá až na posledním místě! Může se pak zdát, že to všechno je jen jakási dělostřelecká příprava na rozhodující bitvu o to, kdo bude po volbách neomezeným pánem nad 200 miliardami, které každoročně naším zdravotnictví protékají.

 

Jaké jsou tedy naše konkrétní „přístupy“?

Každý z vás, účastníků dnešní konference, obdržel v deskách mj. materiál s názvem „Přístupy KSČM k řešení aktuální problematiky ve zdravotnictví v ČR pro období do voleb 2006; definování potřebné zdravotní péče pro všechny“, ve kterém jednoznačně stanovujeme naše současné konkrétní záměry.

Jak i vyplývá z celkového textu uvedeného v tomto materiálu, zůstává nejaktuálnějším úkolem KSČM pro současné období a do voleb v roce 2006 důsledně naplňovat úlohu konstruktivní opozice vládního seskupení při respektování  současného rozložení politických sil v poslanecké sněmovně, přičemž současně oslovit co nejširší veřejnost a tuto seznámit se všemi „asociálními“ návrhy pravicových stran a jejich až „drastickými“ dopady na peněženky občanů v případě, že tyto záměry jim sami občané svými hlasy ve volbách pomohou prosadit. Jsme přesvědčeni o tom, že realizace programu a filosofie ODS bude znamenat konec principu solidarity v celé společnosti a dojde k praktické nemožnosti usilovat o fungující rozvoj sociálního státu.

Konkrétně ve zdravotnictví by to znamenalo, že se zdraví obyvatel stane zbožím, což by ve svém důsledku byla cesta k dokončení rozvratu ve zdravotnictví, rozpadu zdravotnické sítě, neschopnosti sociálně slabých rodin platit pojištění. Lékař jako soukromý podnikatel bude motivován ziskem (stanoví diagnózu a léčení tak, aby měl co nejvyšší zisk). To by znamenalo konec rovného práva na zdravotní péči – kdo nezaplatí, nemůže chtít ani odpovídající zdravotní péči.

KSČM odmítá zrušení povinného zdravotního pojištění a nesouhlasí s přímými platbami od pacientů. Je nutné udělat pořádek v hospodaření zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven a odmítat vydírání různými zájmovými skupinami. Jsme přesvědčeni o tom, že se vláda nemůže zbavit odpovědnosti za veřejné zdraví předáním soukromému sektoru. Rovněž odmítáme i myšlenku individuálních zdravotních účtů navrhovaných ODS. Především proto, že by to znamenalo nerovnoměrnou dostupnost zdravotní péče.

 

Přístupy KSČM, stanovované v tomto materiálu, si kladou za cíl odpovědět především na otázku – proč ?

Následně pak bude v období vlastních voleb 2006 a bezprostředně po nich vypracován zásadnější analytický materiál s uceleným výstupem, ve kterém bude hlavní důraz soustředěn především na stanovení konkrétních způsobů,  jak bude KSČM realizovat schválené přístupy, tedy „Novela konceptu politiky KSČM ve zdravotnictví pro období 2006 – 2010“.

KSČM bude i nadále usilovat v souladu se svým volebním programem a dokumentem, schváleným VI. sjezdem KSČM v Českých Budějovicích Naděje pro ČR“, především o to, aby byly minimalizovány snahy o faktické prosazování a legalizaci spoluúčasti pacienta. Nadále bude hájit ústavní princip zahrnutý v čl. 31 Listiny základních práv a svobod z roku 1991 = Každý má právo na ochranu zdraví.  Občané mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Toto garantuje stát a proto je povinen stanovit taková pravidla, aby bylo možno zajistit na celém území státu časovou a geografickou dostupnost a kvalitu zdravotní péče na stejné úrovni pro všechny.

Odborná skupina pro lékařskou etiku Evropské komise dospěla k závěru, že všeobecnou zdravotní péči ve smyslu Listiny základních práv a svobod nelze zajistit ve zdravotnickém systému pracujícím pouze na tržním principu a žádná vláda Evropské unie se nemůže zbavit odpovědnosti za veřejné zdraví předáním soukromému sektoru. Tento názor lze opřít i o Závěrečnou zprávu tříletého studia OECD "Cesty k efektivně fungujícím zdravotnickým systémům" z října 2004.

Tlak v České republice na připlácení za zdravotní péči neustále sílí. Ve hře je zvýšení spoluúčasti - přidávání peněz do systému, v němž je jich dost. Ovšem subjekty, které s nimi hospodaří, tak činí mnohdy špatně, nikoliv ve prospěch tohoto systému. Občané často poukazují na to, jaké správní budovy si zdravotní pojišťovny postavily, v jakých autech jezdí jejich vrcholní zaměstnanci, na neprůhledné hospodaření, upozorňují na nedostatečnou možnost kontroly i na nezdůvodněné příjmy některých subjektů hrazené z veřejného zdravotního pojištění apod. A děje se tak za prostředky z veřejného solidárního zdravotního pojištění tedy za veřejné peníze!

Lidé také velmi často poukazují na drahotu mnohých léků, často i těch pro život nezbytných. Stejně tak oprávněně kritizují nejrůznější „sponzorské dary“, které v některých ordinacích a zdravotnických zařízeních dnes musejí dávat, ačkoliv takovou praxi žádný zákon neumožňuje.

Základním úkolem státní správy je, aby v souladu s Ústavou ČR a s Listinou základních práv a svobod měl každý občan právo na poskytování zdravotnických úkonů bez spoluúčasti pacienta. Bohužel, již dnes je pacient k výrazné spoluúčasti nucen při poskytování farmaceutických přípravků, kde se tržní principy uplatňují stále agresivněji,  a rok od roku narůstá připlácení pacientů na i ty nejnutnější léky. O stomatologii nemluvě.

Nehospodárnost a rozptylování finančních prostředků, které jsou čerpány ze zdravotního pojištění,  jsou dány tím, že státní správa, tj. ministerstvo zdravotnictví nemá možnost účinné kontroly hospodaření zdravotních pojišťoven a velké většiny zdravotnických zařízení. Pseudoodborné poukazy některých představitelů pravice na to, že neziskové zdravotnictví je chudé a neefektivní, nemají s vlastní činností zdravotnických zařízení vůbec nic společného. V dnešním civilizovaném světě je zdravotnictví chápáno především jako komplexní služba, která vytváří i zisk. Ten se však musí vracet zpět do zdravotnických provozů. Nikoliv, aby ze zdravotnických zařízení vznikaly obchodní společnosti, které mohou být naprosto samostatné a tudíž i bez jakékoliv kontroly. Zisk, jimi produkovaný,  může být investován i do jakýchkoliv jiných činností, které se zdravotnictvím nemusí mít vůbec nic společného,  nebo směrován na osobní spotřebu. Proto tendenci, aby z nemocnic byly vytvářeny soukromé akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, považujeme za nesmírně nebezpečnou, hrozící vyústit v kolaps rovného přístupu ke zdravotnickým službám a v nezvládnutelný chaos. Navíc je tento postup v rozporu s českým právem a normami EU a hrozí sankcemi pro dotační politiku.

Organizace zdravotnických služeb musí spočívat ve vytváření optimalizované sítě zdravotnických zařízení s komplexní nabídkou zdravotní péče, v níž musí být zohledněna i regionální specifika (poněvadž zdravotnická situace se v jednotlivých regionech liší). Tato optimalizovaná síť musí být vytvářena centrálně, nikoliv aby si kraje vytvářely svoje vlastní zdravotnické koncepce. Podíl krajů na tvorbě sítě by měl spočívat ve formulaci oněch specifik. Státní správa musí proto zajišťovat centrální řízení v poskytování zdravotnických služeb v různých oblastech republiky. Tuto funkci státu nemohou nahrazovat zájmy obchodních společností v jednotlivých krajích, na které jsou již dnes nemocnice změnou právní formy převáděny. Tato situace by mohla vést k privatizaci a k vyloučení jakýchkoli regulačních opatření ze strany státní správy. Lze důvodně předpokládat, že poskytované zdravotní služby v regionech by pak nebyly komplexní. Zdravotnictví by se místo jednotného systému poskytování zdravotnických služeb přetvořilo v naprosto izolované oblasti, v nichž by převládly principy vedoucí k požadavkům na přímou finanční spoluúčast pacientů. Do této situace by stát vůbec nemohl zasahovat. V nemocničních obchodních společnostech by mohl převládnout zájem především o lukrativní obory, které by přinášely největší zisky a zároveň by docházelo k rušení oborů potřebných pro pacienty, ale méně finančně výhodných.

Upozorňujeme na jednu podstatnou skutečnost – v poslední době se neustále „plíživě“ zvyšuje finanční účast pacienta, a to hlavně při placení léků (spoluúčast za vlastní léčbu se pak odhaduje celkově už na 10 % - roční nárůst je téměř 1 %) ; zde se s ministryní (s ČSSD) ale v zásadě dost lišíme, neboť ona připouští tuto cca 10% spoluúčast, byť jako určitý „strop“ a dalšímu zvyšování chce zabránit zákonem.

Vláda v současné době předložila do PS nové důležité návrhy zákonů týkající se zdravotnictví. Jde o zákon o zdravotní péči, o zdravotnických zařízeních a veřejných službách ve zdravotnictví, o změnách v oblasti veřejného zdravotního pojištění. Budeme podporovat takové návrhy norem, které budou tuto problematiku racionálně, ale přitom sociálně citlivě na bázi principu solidarity, řešit. Nelze však nijak „obcházet“ ústavní princip = zachování bezplatné zdravotní péče za podmínek, které stanoví zákon, byť se to bohužel prakticky děje – viz výše uváděná, a v ČR praktikovaná, spoluúčast pacienta.

Toto zdůrazňujeme především proto, a chybí nám to i v návrzích ministryně Emmerové, že při všech současných jednáních a besedách o zdravotnictví, jeho koncepci i nových zákonech se zřejmě i záměrně opomíjí výše uvedený stále platný ústavní princip ČR. Naše úsilí o komplexní řešení všech problémů ve zdravotnictví vychází a i nadále bude vycházet z tohoto základního ústavního principu.

 

Z pohledu KSČM považujeme za hlavní problémové oblasti ve zdravotnictví, kterými se ve svých přístupech zabýváme, zejména následující:

 

1  Integrace sítě zdravotních zařízení

- prosazovat existenci neziskových zdravotních zařízení v každém okrese či územně správním celku o přibližně 100 tisících obyvatelích. Státem garantovaná síť by měla učinit dostupnou zdravotní péči pro všechny občany, tedy i pro ty, kteří bydlí v odlehlých oblastech.

- potřebná je optimalizovaná sít zdravotnických zařízení pečujících o pacienty na základě veřejného zdravotního pojištění s. povinností nemocničních i ambulantních zařízení (případně státem podporovaných a preferovaných) postarat se o potřebnou zdravotní péči pro všechny osoby v daném spádovém území a to bez omezení možnosti jejich volby vyhledat péči někde jinde – na vlastní dopravní a další náklady. Zdravotní pojišťovna by měla hradit výkony pouze svým smluvním partnerům.

- potřebná síť tu byla vybudována již za socializmu. ÚNZ, NsP I., II., III. typu. Měly přesně definovaný spád i náplň. Samozřejmě jsme si vědomi, že doba pokročila, změnily se podmínky, ale to neznamená, že by obdoba tohoto modelu nebyla použitelná.

- rozhodně by mělo být zabráněno změnám právní formy nemocnic na obchodní společnosti (akciové a společnosti s ručením omezeným), které se mohou stát předstupněm před jejich prodejem či převedením do soukromých rukou, před vytvořením optimalizované sítě zdravotnických zařízení. Kraje jsou z často pochopitelných důvodů vedeny většinou pouze finančními hledisky a možná i zájmy určitých skupin.

 

2   Polikliniky s ambulancemi

- Lze si těžko představit podmínky, za kterých by se soukromí lékaři bez ekonomického tlaku sdružovali. Pro ně je zatím ekonomicky výhodnější provozovat ambulanci ve svém vlastním objektu. Každopádně by princip

s. marková a j. dolejš
polikliniky s ambulancemi měl být splněn minimálně v rámci požadavku podle bodu 1 o síti zdravotnických zařízení pomocí neziskových zdravotnických zařízení.

- ambulantní zdravotnické služby poliklinického charakteru již v minulosti existovaly a pro pacienty to bylo pohodlnější a pro zdravotní pojišťovny levnější. Situace je teď o to složitější, že ambulantní služby jsou už dnes prakticky výhradně privátní. Někde v budovách bývalých poliklinik přežívají tzv. SZZ (sdružená zdravotnická zařízení), ale to je stejně jen skupina privátních lékařů pracujících pod jednou střechou bez jakéhokoli systému a koordinace. Jednou z možností je, aby své potřeby na taková zařízení definovaly regiony a obce a také je ze svých prostředků zřizovaly. Bylo by však třeba, aby lékařům byly nabídnuty výhodné podmínky pronájmu ordinací, dostačující správu budov a další výhody. Pak by i oni mohli mít zájem na budování takových zařízení.

Druhou možností je ekonomický tlak pojišťovny. Vzhledem k tomu, že v roce 2006 údajně končí kontraktační povinnost pojišťoven, vzniká tak v souvislosti s vytvářením navrhované jedné zdravotní pojišťovny vhodné období pro zahájení postupů vedoucích k realizaci tohoto principu. Je však třeba počítat s tím, že pro tento záměr budeme zřejmě obtížně nacházet spojence v ostatních politických stranách.

- chybějícím článkem se po zřízení krajů jeví, Krajské zdravotní správy. V současnosti jsou takovouto institucí zdravotní radové. Ti mají minimální pravomoci. Jsme pro obnovení krajských zdravotních správ, ale musíme se zamyslet nad kompetencemi. Tato problematika si vyžaduje důkladnější diskusi. V současné době řada lékařů postrádá institut, kdy měli možnost se pravidelně poradit o složitých případech, sdělit si zkušenosti a vzájemně se informovat o novinkách, případně si pomoci.

 

3   Potřebná zdravotní péče pro všechny  

- určení potřebné zdravotní péče nemá nařizovat,  jakou léčbu má lékař poskytovat, protože to má lékař rozhodovat sám na základě svého vzdělání – proto studoval a za to nese plnou odpovědnost. Potřebná zdravotní péče je taková péče, která za použití minimálních nákladů vede k úzdravě, udržení zdravotního stavu, nebo zbavení utrpení na úrovni současného vědeckého poznání.

- i dle světové zdravotnické organizace je každý zdravotník povinen poskytnout pacientovi takovou zdravotní péči, která povede k jeho vyléčení. U každého onemocnění a u každého člověka je nutný jiný přístup a metoda léčení. Součástí léčby je i dietní režim, jakož i samotné postupy v ošetřovatelské péči (metodické postupy). A toto vše je nutné také měnit podle vývoje vědy apod.

Podrobněji tato problematika zazní v koreferátu MUDr. Musila.

 

4  Léková politika 

- vytvořit racionální lékovou politiku,  a tak nepřipouštět časté změny cen a navyšování spoluúčasti pacientů

- prosazovat udržení současného předpisu, že v každé léčebné skupině musí být nejméně jeden lék plně hrazený pojišťovnou. Zajistit kontrolu výdeje léků za recept, čili zamezit falešnému předpisu nevydaného léku, což je oblíbený způsob přivýdělku tandemem lékař – lékárník. Zavést kontrolu předepsaných léků na pacienta.

- využívat v maximální míře generika. U originálů zvažovat jejich potřebu v léčebném spektru systémem výběrových řízení. Pro evidenci předepsaných léčiv využívat databází pojišťoven.Využít již dříve uplatňované možnosti zdravotních pojišťoven i k podpoře používání generik s cílem dosáhnout jejich 70% podílu na celkové spotřebě léků a léčivých přípravků.

- v každém zařízení vypracovat pozitivní listy a tím zamezit lobování farmaceutických firem.

- využít všech možností, které poskytuje účetnictví všech zúčastněných subjektů k tvrdému postihu „šedé ekonomiky“ a to jak v nemocniční sféře, tak v ambulanční. V podstatě se jedná o korupci hrazenou z veřejných peněz (farmaceutickým výrobcům a distributorům to v konečném důsledku zaplatí zdravotní pojišťovny přes lékárny).

- není prováděna důsledná kontrola vykazování spotřeby léků v jednotlivých zařízeních

- kontrolu hospodaření s léky provádět ze strany pojišťoven, MZd, ale i dalších kontrolních orgánů (jde o hospodaření s veřejnými penězi)..

- trvale progresivní rostoucí náklady na léky je třeba podrobně analyzovat nikoliv jen z hlediska cenového a jejich výdeje, ale i ve spojení s účetními audity dodavatelů. . Konkrétního rozboru si zaslouží spotřeba jednotlivých léčiv. Nejen z lůžkových zařízení hrozí únik nákladů za léky do šedé ekonomiky

 

5   Spoluúčast pacienta 

- v České republice je spoluúčast pacienta zatím nezákonná! I stravování v nemocnicích je součástí léčby jako systém diet. Naopak je třeba řešit potřeby pacientů s metabolickými chorobami (sprue, fenylketonurie, enzymatické defekty). Tito pacienti potřebují speciálně upravené potraviny, které jsou mnohonásobně dražší,  než potraviny běžné,  a příspěvky, které na to dostávají,  jsou nepostačující. Domníváme se, že by bylo vhodnější a adresnější zabezpečit těmto pacientům jakési slevové poukazy na potřebné produkty.

Lze však v nemocnicích připustit jakési poplatky na praní, úklid, energie apod. jdoucí do zvláštních fondů právě na tyto služby.

- rovněž je potřebné řešit vyplácení dávek bezmocnosti při nástupu do zařízení. Jejich vyplácení při hospitalizaci postrádá smysl, neboť péči vykonává někdo jiný.

- spoluúčast pacienta zejména u výdeje léků v lékárnách a ve stomatologických ordinacích by měla být podrobena zvláštní analýze z hlediska oprávněnosti a na jejím základě přijata opatření k nápravě

 

6  Pojišťovny 

- KSČM bude usilovat o vznik jedné zdravotní pojišťovny, popř. státního zdravotního fondu

- z čistě ekonomického hlediska – čím víc pojišťoven existuje, tím víc peněz z vybraného pojistného jde na jejich provoz. Dochází-li tak jako tak k přerozdělování, pak smysl většího počtu pojišťoven poněkud uniká. Větší počet pojišťoven popírá princip solidárního zdravotního pojištění. Dojde-li k ohlášenému 100% přerozdělení, tak počet zdravotních pojišťoven větší než jedna nemá logiku.

Chceme-li, aby zdravotnictví bylo skutečně veřejnou službou, pak by manažerem této služby měl být stát. Proto by měl být zřizovatelem a provozovatelem instituce, do které by plynuly povinné odvody na zdravotní péči.

- podporovat vytváření sociálně zdravotních lůžek, kde se podílí na úhradě nákladů pacient, zdravotní pojištění a sociální správa

 

7   Nemocenské, zdravotní a jiné pojištění 

- hlavním argumentem pro placení nemocenské firmami je její možné dosavadní zneužívání. Příčinou tohoto zneužívání však ve skutečnosti bývá špatná sociální situace tzv. simulantů, hrozba propuštění, odkládání zaměstnanců v době slabších zakázek atd. – to jsou ale problémy podnikatelů a zaměstnavatelů. Vstříc tomu vychází poměrně velká ochota lékařů, zejména praktických, podepsat neschopenku komukoliv. U mnoha lékařů však jde spíše o otupělost z nekonečného tlaku pacientů, někdy i zaměstnavatelů anebo obava z přeregistrace pacienta k „ochotnějšímu“ lékaři.

- podle nového návrhu hrozí naopak postih těch, kteří jsou opravdu nemocní. Firmy sice budou platit menší pojistné a z ušetřených peněz by měly správně platit nemocenskou svým nemocným zaměstnancům, ale proč by to dělaly? Stát jim snížením pojistného doslova dal peníze, které nebudou chtít pustit z ruky, takže budou moci nemocného tlačit k práci při nemoci, i pod hrozbou propuštění.

Problém by se měl, podle našeho názoru, řešit v politice zaměstnanosti, zlepšením pracovních podmínek a tlakem na praktické lékaře. Praktický lékař nese za neschopenku odpovědnost a měl by být rovněž kontrolován a za chyby případně postižen.

- současný vládní návrh považujeme za neúplný, protože neřeší příčinu zneužívání nemocenského pojištění a dávek Tou není ve většině případů nemocnost sama, ale vysoká nezaměstnanost, různá v různých regionech. To lze potvrdit statistickou analýzou. Je pravděpodobné, že přesunem plateb nemocenských dávek v prvních dvou týdnech na zaměstnavatele se skutečně nemocní stanou jejich rukojmími a ze strachu o své zaměstnání mohou zanedbat závažná onemocnění a prodražit tak sekundárně zdravotní péči

- zneužívání nemocenských dávek může podle našeho názoru zabránit: kvalitní práce obvodních a závodních lékařů, důsledná a systematická kontrola posudkových lékařů, systematická statistická analýza výsledků kontrol a účinků přijatých opatření, které mohou nejlépe zabezpečit zdravotní pojišťovny, zavedení účinné zpětné vazby mezi obvodními a posudkovými lékaři i pojišťovnami, včetně postihů nezodpovědných nebo benevolentních lékařů.

 

8   Strop pojištění

- nepřipustit strop pojištění, protože člověk vydělává tím více, čím je zdravější, zkušenější a práceschopnější. Tedy v době vrcholu produktivního věku. V tomto období je však zároveň nejmenší spotřeba zdravotní péče. Pokud tito lidé nebudou platit stejné procento zdravotního pojištění, sníží příjem do státního rozpočtu, ale nesníží se výdaje, jelikož ty jdou hlavně na děti, chroniky a starobní důchodce, za něž platí zdravotní pojištění stát. Strop pojistného je tedy porušením principu solidarity a sníží možnosti hrazení péče z pojistného. Vynutí si s největší pravděpodobností zvýšení spoluúčasti pacientů, což ohrozí zejména těžce a chronicky nemocné.

 

9   Zdravotní a sociální lůžka 

- striktně odlišit sociální péči a zdravotní péči. První patří do resortu sociální péče a druhá do resortu zdravotnictví.

- sociálně zdravotní lůžko je záležitost vyžadující spoluúčast na nákladech od tří stran: pacient nebo jeho rodinní příslušníci či děti, které mají vůči rodičům vyživovací povinnost – hradí náklady ubytování a stravování, zdravotní pojištění – hradí náklady zdravotní péče a sociální správa – hradí náklady s pořízením, rekonstrukcí, opravami, údržbou a vytápěním objektů.

 

10   Prevence a rehabilitace od nejútlejšího dětství

- stimulovat lékaře k propagaci zdravého životního stylu v rámci preventivních programů

- jsme pro znovuzavedení zubní prevence a prevence poruch pohybového systému atd. do základních škol, rovněž považujeme za velmi vhodné navrátit prevenci poruch pohybového ústrojí do tělesné výchovy

 

11   Propagace správného životního stylu

- KSČM bude zcela razantně propagovat zákaz reklamy na alkohol a cigarety.

- jsme pro existenci cenové regulace potravin ve prospěch zdravé výživy. Například ve formě rozdílné daně potravin podle vztahu ke zdraví. To však ale již nepatří do rezortu zdravotnictví.

- zdravý životní styl (Live styling) podporujeme, je to však také móda a v současné době i dobrý byznys.

- představu, že lze někoho sankcionovat podle jeho životního stylu, však pokládáme za naivní Postih by měl být obsažen v prostředcích, které způsobují následně potřebu léčení ve formě části spotřební (nebo jiné) daně, která by byla převedena ve prospěch zdravotnictví. Stejným způsobem by měla být zatížena reklama na tyto předměty.

 

12   Reklama na léky

- reklama na léky s předpisem od lékaře je nepřípustná. Za nevhodnou pokládáme i reklamu na volně prodejné léky. Osoba bez ověřených znalostí medicíny by neměla kupovat léky na základě reklamního letáku.

- léky patří do rukou lékařů a farmaceutů. Bude-li povolena reklama na léky vázané na předpis, budou mít problémy lékaři se svými pacienty, kteří budou striktně požadovat ten zázračný lék z televize,  a ti jim budou hodinu vysvětlovat, proč je pro ně nevhodný, ba i nebezpečný. V horším případě lékař podlehne a lék předepíše. Pak ovšem poruší zásady účelné farmakoterapie. Vždyť ani pojišťovny nemohou v takové džungli ušetřit na preskripci. Tlaky na uvolnění reklamy jsou jen předstupněm k rozšiřování skupiny volně prodejných léčiv. Už teď je jich poměrně dost. To povede k „samoléčení“, jehož náprava se zdravotnictví v konečném důsledku prodraží.

 

13   LSPP, náhrada formou IZS a RLP, RZZS atd.

- víme, že omezování LSPP ( lékařské služby první pomoci ) bude pokračovat i vzhledem k trendům urgentní medicíny. Tuto funkci by měly převzít posílené ambulance lůžkových zařízení a záchranná služba. Pouze ve zvlášť nepřístupných oblastech by taková zařízení měla zůstat, aby se zachovala dostupnost péče v návaznosti na nemocniční pohotovost. Ta by tam měla být vždy.

Současně je potřebné vytvořit rezervy pro katastrofy a epidemie v rámci Integrovaného záchranného systému.

 

14   Zvýšení pravomoci státu v řízení a kontrole 

- jelikož žijeme v liberální ekonomice, odpovídá tomu i stav našeho zdravotnictví. Proto jsou často prováděny i nepopulární kroky, aby se zastavilo zadlužování zdravotnických zařízení, aby se nezhoršovala zdravotní péče a tím nebylo ohroženo zdraví všech obyvatel.

- stav legislativy (následkem lobování a dalších subjektivních vlivů) vyžaduje u některých zákonů, které ovlivňují činnost zdravotnictví, uvést je do souladu s dalšími skutečnostmi a tím pomoci vytvořit finanční rovnováhu ve zdravotnictví

- soukromé zdravotnictví je čím dál méně kontrolovatelné a zdraví se stává byznysem. Pokud nebudou existovat státní konkurence schopná zdravotnická zařízení, nebude možnost kontroly. Jedním z klíčových principů je vytvoření optimalizované sítě neziskových zdravotnických zařízení. Dalším momentem je stanovení zákonem daných povinností jednotlivých oborů a druhů zařízení. Pokud má být stát garantem zdravotní péče, pak musí mít legislativně i nástrojově možnost toho, aby ji ovlivňoval a spravoval

- je třeba legislativně zvýšit pravomoci státu (MZd) v řízení a kontrole zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že se jedná o veřejné peníze (a stát je plátcem pojistného za významnou část populace – cca 57 %, děti, senioři, nezaměstnaní, státní zaměstnanci), má stát nejen právo, ale přímo povinnost účinné kontroly nad využíváním těchto prostředků.

 

15   Vzdělávání zdravotníků

- vzdělávání lékařů rozdělit na kratší časové úseky. Atestace po pěti letech od absolvování pregraduálního studia zamezuje po dobu pěti let jakýkoliv pracovní postup a tím i lepší finanční ohodnocení. Celých pět let nemá lékař naprosto žádnou šanci prokázat, že je lepší než jeho jiný kolega. Vše to vede k jedinému: hledání finančního přilepšení jinde. Někteří mladí lékaři pak více spolupracují s farmaceutickými firmami a byznys, kterému se u nich lékař naučí, může vést i k bezcitnému chování, které se ani po atestaci už nemusí změnit. Novinářské zprávy o průměrných platech zdravotníků ještě více zkreslují pohled laické veřejnosti na zdravotníky. Ani argumentace profesních komor o srovnání platů našich a zahraničních pracovníků ve zdravotnictví není zcela korektní.Toto je nutné seriozně upřesnit, protože právě ve zdravotnictví jsou v odměňování obrovské rozdíly.

 

16   Prověrka zdravotnických kapacit ve velkých městech

- nově doporučujeme se vážně zabývat návrhem ministryně zdravotnictví = analyzovat rozsah kapacit zdravotnictví v Praze a krajských městech.

 

Stručně shrnuto:

 V současnosti považujeme za konkrétní úkoly zdravotní politiky KSČM bojovat na všech úrovních (od obcí až po parlament) proti odbourávání a zhoršování současných podmínek sociálního státu.

 

Aby bylo možno naší zdravotnickou politiku provádět, je třeba legislativně ovlivňovat činnost zdravotnických zařízení ve sféře ekonomické, řídící a kontrolní.

Potřebujeme státní zdravotnické instituce a jasná pravidla, jak v nich bude ústavní právo občanů realizováno.

Děkuji za pozornost.

 

Autor: S. Marková Zdroj: Odborné zázemí ÚV KSČM
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena