Rychlý kontakt

Komunistická strana Čech a Moravy
Politických vězňů 9
111 21  Praha 1

tel.: 222 897 111
e-mail: info@kscm.cz

Publikace: Kdo nám chce zatrhnout TTIPec?

Přihlášení

Transparentní účet
Centrální facebookový profil KSČM
Petice proti cizím armádám a základnám na území ČR
Občanská poradna
Připojte se k nám
Komise žen ÚV KSČM
Mladí komunisté

KSČM v krajích

 

ÚVODNÍ STRÁNKA | Odborné zázemí | Bytová politika

Bytová politika

Komunální bytová politika

(15.9.2008)

Přístupy KSČM ke komunální bytové politice - z materiálu, který byl předložen a schválen VV ÚV KSČM dne 22. srpna 2008.

 



VII. sjezd KSČM v dokumentu »Zaměření politiky a hlavní úkoly KSČM v období mezi VII. a VIII. sjezdem strany«, v kapitole o kvalitě života všedního dne jako jednu z priorit stanovil i dostupnost bydlení. Bydlení patří mezi základní potřeby života jednotlivců i rodin a svým charakterem (vazba na lokalitu, resp. zaměstnání) se stává jednou z klíčových oblastí komunální politiky. Obce (obecní zastupitelstva a rady) zde mají nezastupitelnou roli. Tím, že obce obvykle spravují nezanedbatelný bytový fond, zajišťují bytové potřeby pro určitou část místních občanů a do jisté míry přímo určují náklady na jejich bydlení. Svou bytovou politikou tak mohou zastupitelé výrazně ovlivnit nejen skladbu obyvatel, ale přímo rozvoj obcí a měst i jejich perspektivy.

 

  • Východiska

Obce získaly nájemní bytové domy zdarma od státu, aby bytový fond spravovaly jako důležitý nástroj uspokojování potřeb jejich obyvatel. Stát se tímto krokem zbavil povinností a výdajů spojených se správou domovního a bytového fondu, ale současně přenesl na obce (místní zastupitelstva) zodpovědnost za řešení sociálních a vztahových otázek, spojených s bydlením. Za masivní kampaně sdělovacích prostředků došlo k podpoře prodeje obecních bytů s pokryteckým odůvodněním, že na správě obecních bytů se prodělává. Obecně to nebyla nikdy pravda, dnes to působením zákona č. 107/2006 Sb. již u většiny nájemních bytů neplatí vůbec.

Obce často používají příjmy z bytového hospodářství mimo oblast bydlení a na druhé straně prodejem obecních bytů přenášejí nejen finanční náklady, ale i právní a vztahové problémy, na občany. Tím se zpronevěřují úloze veřejné správy, protože upřednostňují řešení interních zájmů úřadů a magistrátů před službou občanům (viz usnesení MČ Brno-sever prodávat bytové domy ve špatném technickém stavu).

Ukazuje se, že kampaňovitý masivní rozprodej původně státního bytového fondu bez předchozí jasné koncepce nebyl uvážený. Bohužel, podařilo se mezi nájemce rozšířit obavu, že o byt mohou přijít, pokud si ho nekoupí. O to se snaží i současné iniciativy - prosadit možnost výpovědi z nájmu bez udání důvodu. V prostředí, kdy soudy prý nejsou schopny ochránit práva nájemců, určená občanským zákoníkem, místo aby potrestaly spekulanty za neetické a protiprávní jednání, se pak občané často sami dožadují odprodeje bytů
a začarovaný kruh se uzavírá. Napomáhá tomu i velmi špatný zákon o jednostranném zvyšování nájemného a obavy, že nájemníci (důchodci, rodiny) nebudou mít prostředky na jeho zaplacení.

K tomu je ještě třeba poznamenat, že došlo ke snaze zpochybnit tak vhodnou formu samosprávného bydlení, které poskytují bytová družstva. Při prodeji nadbytečných obecních bytů je nejvhodnější prodej celého domu bytovému družstvu, které vytvoří nájemci bytů, a to i proto, že družstevní byt nemůže být součástí konkurzní podstaty. Není žádoucí, aby se právnické osobě – bytovému družstvu – podíleli nájemci nebytových prostor.

Z řady důvodů, např. pro zajištění mobility pracovní síly, je v městském typu osídlení nájemní bydlení nejvhodnější. To může být v klasických nájemních domech, ale i v domech bytových družstev, přestože výměna družstevních bytů má specifická pravidla. Normativ bude záviset na velikosti obce. V našich podmínkách ho lze odhadnout na 60 % bytového fondu v městech nad pět tisíc obyvatel.

Obec si musí také ponechat domy v území, kde se podle územního plánu předpokládá rozvoj investičních akcí, vedení liniových dopravních staveb, a v územích dosud nestabilizovaných územním plánem.

 

  • Cíle komunální bytové politiky

Podle charakteru sídla a jeho velikosti se odlišují požadavky na bytovou koncepci. Vlastnictví obecních bytů by mělo být zvažováno v každé obci, zvláště pak v těch, které mají více než tisíc obyvatel. Specifické potřeby k zajištění nezbytných funkcí v menších obcích je vhodné vyřešit za spoluúčasti zainteresovaných občanů či dohodou s jinou obcí, v rámci mikroregionů nebo obcí s rozšířenou působností.

  1. Vytvářet podmínky pro řádnou péči o existující bytové domy ve všech vlastnických formách.
  2. Udržovat rozsah bytů ve vlastnictví města kolem 20 % ze všech bytů.
  3. Zastavit přeměnu bytů na nebytové prostory, aby např. nedocházelo k vylidnění centrálních částí měst.
  4. Podporovat výstavbu nových bytů, hlavně nájemních a družstevních, ve venkovských lokalitách pak i výstavbu rodinných domků a domů zvláštního určení.
  5. Za nájemné a služby nesmí domácnost vydávat více než 30 % prostředků z příjmů rodinného rozpočtu.
  6. Zajistit, aby spekulativní směny, převody nájmů nebo neoprávněné pronájmy obecních bytů znamenaly vždy ztrátu nájemního práva.
  • Definice potřeby a počtu obecních bytů

Obec (v Praze a ve statutárních městech i městská část/obvod) musí plnit funkce, které od ní občané očekávají:

    • Existuje a bude existovat zhruba 10 – 12 % rodin žijících na hranici chudoby, kterým by měla obec poskytnout důstojné bydlení (nemají možnost hypoték, nesložily by vklad do družstva), 
    • dále existuje určitá potřeba profesí (policie, učitelé, zdravotní sestry,...), kde aktivní bytová politika obce by mohla pomoci při jejich náboru a stabilizaci těchto služeb v území,
    • jsou zde důchodci, kteří nemohou vstoupit na trh s byty a které ziskové nájemné ze soukromých bytů vyhání, aniž mají možnost najít bydlení rozsahem a cenou přiměřené,
    • pak jsou tu mladé rodiny, které je také potřeba připoutat do stárnoucích obcí (startovací byty), významně souvisí s politikou zaměstnanosti,
    • je tu absence náhradního bydlení při stavebních haváriích, při nenadálých tíživých sociálních situacích v rodinách a při živelných katastrofách – to vyžaduje mít operativně volné byty (domy) pro dočasný azylový pobyt.

Dále potřebuje obec byty pro chráněné dlouhodobé bydlení – domy s pečovatelskou službou (DPS), apod. Není nutné, aby takové byty byly v každé obci, je ale nutné, aby uvedenou potřebu řešily všechny obce s rozšířenou působností v rámci svého správního obvodu. Obsazování míst v takových zařízeních je třeba řešit obecní vyhlášku (viz zákon
č. 102/1992 Sb.). V souvislosti s pronájmem bytu v DPS je vhodné vyřešit i statut bytu, který žadatel o byt v DPS opouští.

Počet nájemních bytů v obecních domech, které bude obec potřebovat, závisí na více okolnostech. Ve městech, kde dnes dochází k rychlému jednostrannému zvyšování nájemného, se obracejí na obce s žádostí o výměnu bytů lidé, kteří požadují menší byt.
I takové byty by si proto měla obec ponechat. Obec by rovněž měla umět poskytnout menší obecní byt za byt soukromého vlastníka s tím, že bude možné obsazení uvolněného bytu žadatelem o obecní byt.

 

  • Výše nájemného a cena služeb spojených s bydlením

Dokud tak nebude určeno zákonem, bude vhodné sjednávat nájemné v obecních bytech na úrovni nákladového nájemného. Zákon o jednostranném zvyšování nájemného (č. 107/2006 Sb.) však v menších obcích nedovoluje jeho zvýšení na takovou úroveň, zatímco jinde není žádoucí využívat maximální možná tempa zvyšování nájmů, aby se nájemci bytů, hlavně mladé rodiny s dětmi a osamocení důchodci, nedostávali do neřešitelných situací
a nevzrůstal počet neplatičů. I to podporuje suburbanizaci měst, která má nežádoucí dopady na potřebnou infrastrukturu. Pro obecní nájemní byty je vždy možné využívat lokální přebytky z nájemného solidárně ve všech obecních domech. V současnosti postačuje pro dlouhodobou řádnou údržbu domu měsíční nájemné kolem 30 Kč/m2  (bez ohledu na kategorii bytu). Veškeré služby spojené s bydlením je třeba zajistit za cenu místně i časově obvyklou.

Podporujeme výzvu brněnské organizace Sdružení nájemníků, aby orgány měst posoudily ekonomiku správy obecního bytového fondu a přijaly závazek využít v konečném termínu (1. 1. 2010) pouze určité procento cílového nájemného stanoveného příslušným sdělením MMR. Je třeba čelit růstu zájmu o odkoupení bytů v panickém očekávání nezvládnutelné výše nájemného.

Důrazně varujeme a odmítáme pronájem bytů vyčleněných pro sociální bydlení obálkovou metodou podle výše nájemného. Požadujeme řešit takové situace pořadníky s uvážením sociálních důvodů! Odmítáme, aby podmínky sociální potřebnosti byly nahrazovány ekonomickými podmínkami na straně pronajímatele, jako je např. uhrazení dluhu, váznoucího na bytě, poskytnutí daru (na opravy či úpravy bytu) bez vlivu budoucího nájemníka na rozhodování o jeho užití, pronajímání bytů obálkovou metodou za nejvyšší prvé nájemné, atd.

 

  • V oblasti bydlení KSČM prosazuje
    • Zpracování politiky bydlení jako součásti rozvoje každé obce. Zajištění bydlení pro obyvatele obce, včetně řádné péče o stávající bytový fond a výstavbu nových bytů. Udržet optimální počet bytů (min. 60 bytů na 1000 obyvatel) ve vlastnictví obce. Předcházet tím vyčlenění některých skupin občanů nebo vzniku ghett.
    • Ve spolupráci s krajem zajistit pro každých 1000 obyvatel obce nejméně 4 místa v domovech pro seniory, 4 místa v domech s pečovatelskou službou (DPS) a 2 místa s gerontologickou zdravotní péčí, tj. péčí spojenou s problémy stárnutí organizmů a chorob stáří. 
    • Vymezit vhodné lokality pro výstavbu bytů v územním plánu každé obce. 
    • Výnosy z prodeje nepotřebných obecních bytů a z nájemného užívat pouze pro opravy, modernizaci a rekonstrukce obecních bytů a domů. 
    • Využívat finanční prostředky ze Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB) i z programů EU pro generální opravy panelových domů a regeneraci sídlišť.
    • Stanovit principy »věcně usměrňovaného nájemného« a pojem »lichvy« při diktátu tzv. tržního nájemného.

 

Byty mají sloužit k bydlení

    • Ochranu nájemníků, rodin i neoddaných párů s dětmi, podle občanského zákoníku a doplnění zákona o sjednávání nájemného z bytů do právního pořádku ČR. Odmítnout princip výpovědi z nájmu bez udání důvodu.
    • Definování regulace nákladů spojených s bydlením (nájemné, ceny elektřiny a plynu, vodné, stočné, odvoz domovního odpadu, atd.), mj. také proto, že u některých z nich jde o monopolní dodavatele a nemůže působit konkurence. Současná cenová hladina plně pokrývá výrobní náklady a nájemné v bytových družstvech dostačuje ke krytí nákladů na údržbu a opravy. Cenový  diktát dělá nájemní bydlení nákladnějším než bydlení vlastnické. To působí proti hospodářským potřebám země (brání migraci občanů za prací).
    • Poskytnout sociální příspěvek vždy, pokud celkové náklady na přiměřené bydlení překročí 30% příjmů domácnosti. Upravit v tomto směru předpisy o sociální potřebnosti a podpoře – zjednodušit postup přiznávání státního příspěvku na bydlení. Sociální příspěvek se ale nesmí stát zdrojem nepřiměřeného zisku majitele.

 

Podmínky pro výstavbu cenově dostupných nových bytů (40 000 ročně)

V současnosti stavěné byty jsou dostupné pouze rodinám s nadstandardním příjmem (musí být také trvale udržitelný) a pokud nepostačí úvěr ze stavebního spoření, pak zatíží domácnost na velmi dlouhou dobu.

    • Výstavbu družstevních domů a bytů na neziskovém principu, její financování dlouhodobými úvěry s garancí státu a s finančně dostupnými splátkami.
    • Výstavbu nových bytů: Obec nabídne pro výstavbu vhodné lokality (podle územního plánu) a může plnit i roli garanta, který využije dostupné dotační zdroje. Nejvhodnější formou pro výstavbu nájemních bytů se jeví bytová družstva. Při splnění určitých podmínek je možné získat na družstevní výstavbu bytů podporu ze SFRB, viz. zákon č. 378/2005 Sb. Záležet bude hlavně na finančních zdrojích SFRB. V bytech, postavených s takovou podporou státu, bude nutné zachovávat stanovený charakter bydlení.
    • Výstavbu obecních nájemních bytů s nákladovým nájemným pro určité skupiny obyvatel, např. pro seniory a sociálně slabší rodiny. Chráněné bydlení včetně resociačních programů pro špatně přizpůsobivé občany, bezdomovce, apod. Obnovení povinnosti obcí postarat se o bydlení jejích občanů na principu domovského práva.
    • Výstavbu rodinných domků na venkově. Výhodné finanční i právní podmínky pro stavbu nových domů či rekonstrukce a dostavby stávajících venkovských staveb, včetně infrastruktury (přístupových komunikací, vodovodu, plynu a kanalizace).
    • Výrazně cenově zvýhodnit využití sluneční energie pro vytápění a ohřev vody, např. formou nárokové dotace při splnění předepsaných technických podmínek.
    • Trvalé zařazení stavebních prací pro sociální bydlení v nižší sazbě DPH.
    • Posílení principů samosprávy v neziskovém bydlení. Zachování práv členů stavebních bytových družstev, a to i jejich zakotvením mimo působnost obchodního zákoníku. Úpravu zákona o vlastnictví bytů.

 

Zdroj: Odborné zázemí ÚV KSČM
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena